Původ: Dávný původ má společný s irským vlkodavem, nebyl však později ovlivněn křížením s dogovitými psy, ale s grejhaundy (dodnes se deerhoundovi někdy říká "hrubosrstý grejhaund"). Na konci 18. století téměř vyhynul, od 3O. let století následujícího dochází ke znovuobnovení chovu, roku 1892 je vydán první standard.  

Původ: Mimořádně starobylý. Vznikl miniaturizací normálně velkých chrtů. Vyobrazení malých chrtů byla nalezena už ve faraonských hrobkách, patřili k oblíbenců Caesara a Kleopatry. Také po celý středověk malíři s oblibou zobrazovali šlechtice ve společnosti těchto psíků, jejichž chov byl vyhrazen nejvyšším společenským vrstvám. V 19. století v důsledku rozvoje chovu vipeta takřka zanikl, k výraznějšímu oživení chovu dochází až po 2. světové válce.  

Původ: Velmi staré plemeno, jehož předchůdce si údajně drželi Irové již v době před naším letopočtem. Byli to mimořádně velcí psi, určení k lovu vlků, patřili k oblíbencům irských králů. V průběhu 18. století prakticky vyhynul. Jeho moderní podoba je zásluhou jistého kapitána Granta, jenž po roce 1860 shromáždil poslední zbytky plemene a za pomoci křížení s mastifem, německou dogou, barzojem a snad i dalšími plemeny vytvořil současného irského vlkodava.  

Původ: Maďarsko se svou rozlehlou pustou jako by bylo geograficky přímo předurčené pro použití chrtů. Však se zde také podobní psi, navazující jak na evropské chrtovité psy římského původu, tak na chrty asijských přistěhovalců, chovali již od 4.- 5. století našeho letopočtu. Od poloviny 19. století zde existuje specializovaný chovatelský klub, plemeno však bylo uznáno až roku 1966.  

Původ: Mladší příbuzný grejhaunda, který vznikl jeho křížením s teriéry po roce 1830. Cílem bylo získat menšího, obratnějšího a méně náročného psa, jehož by bylo možné použít pro sportovní chytání králíků na uzavřené závodní dráze - oblíbený sport nižších vrstev.  

Původ: I když je velmi starobylý a navazuje na staré orientální chrty typu saluky, do své současné mimořádně ušlechtilé podoby nejrychlejšího psa na zeměkouli byl vyšlechtěn až v průběhu 18. století ve Velké Británii.  

Původ: Jedno z nejstarších plemen světa, pocházející z pouštních oblastí Středního Východu. Vyobrazení podobných psů byla nalezena v egyptské hrobce, pocházející z 2. tisíciletí před naším letopočtem. Saluky byly odnepaměti psi kočovných beduínů, kteří je používali k lovu gazel. Do Evropy se dostávaly už od středověku, vlastní chov však začíná až od konce 19. století.  

Původ: Pochází ze severní Afriky, ale na jejím formování se podíleli chrti orientálního i evropského původu. V Maroku byla odedávna průvodcem kočovných arabských kmenů. Je blízce spřízněna se salukou, stejně jako ona byla Araby považována vedle koní za nejcennější majetek. Do Evropy se dostala už počátkem století.  

Původ: Pochází z jižní Sahary, z území dnešních států Mali, Horní Volta a Nigérie. Po staletí ho choval kočovný kmen Tuaregů coby loveckého psa na gazely, ale i jako hlídače. Do Evropy se dostal až v sedmdesátých letech našeho století, za samostatné plemeno byl uznán 1. 1. 1981.  

Původ: Na území Ruska se chrtovití psi vyskytovali již od 9. století. Barzoj, lovecký chrt ruské aristokracie, užívaný především při lovu vlků, ale i další velké zvěře, se jako plemeno postupně stabilizoval zhruba od 18. století, největší obliby jeho chov dosáhl ve století devatenáctém.  

Původ: Předchůdci afgánského chrta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používáni k lovu antilop a gazel až do dnešních dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.