Původ: Dávný původ má společný s irským vlkodavem, nebyl však později ovlivněn křížením s dogovitými psy, ale s grejhaundy (dodnes se deerhoundovi někdy říká "hrubosrstý grejhaund"). Na konci 18. století téměř vyhynul, od 3O. let století následujícího dochází ke znovuobnovení chovu, roku 1892 je vydán první standard.

 

Skotský jelení pes (deerhound)

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Velký hrubosrstý chrt, stavbou těla se podobající grejhaundovi. Hlava dlouhá, s plochou mozkovnou, na čenichu je knír a bradka. Oči tmavé, kulaté, s měkkým výrazem. Uši vysoko nasazené, dozadu složené, při vzrušení se zvedají na hlavu, ale nikdy nejsou úplně vztyčené. Krk silný, přiměřeně dlouhý, bez laloku. Končetiny rovné, dlouhé, s oválnými kostmi a kostnatými tlapami. Tělo s hlubokým hrudníkem, který nesmí být úzký, bedra dobře klenutá, spadající směrem k ocasu. Ocas dlouhý, dosahující téměř k zemi, u kořene silný, postupně se zužující, při pohybu zahnutý. Srst hustá, ježatá a drsná. Zbarvení: šedé, žluté, pískově červené, hnědočervené, žíhané.

Charakteristika: Klidný, mírný a snášenlivý pes vznešeného chování. Velmi inteligentní, snadno se vychovává. Mimořádně věrný a oddaný jednomu pánovi.

Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu. Nejlépe se hodí do domu s rozlehlou zahradou.

Užití: Společenský pes pro náročné. Výjimečně se účastní i chrtích dostihů.

Výskyt: Vzácné plemeno. U nás je ročně odchováváno jen několik štěňat.

Možná záměna: S irským vlkodavem, který je větší, těžší, mohutnější a nepohybuje se s takovou lehkostí.