Původ: Tvoří přechodnou formu mezi pravými honiči a jezevčíky. Vznikl v rakouských Alpách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře.  

Původ: Od středověku si anglická šlechta držela obrovské smečky velkých trojbarevných psů používaných při štvanicích na lišky. I když jsou foxhaundi v téměř čisté podobě chováni neobyčejně dlouho - písemné záznamy o chovu jsou vedeny přes 200 let, jejich chovatelé důsledně dbali a dodnes dbají na jejich lovecké uplatnění ve smečkách a brání se tomu, aby se z foxhaundů stali výstavní či společenští psi. Proto se s nimi v Evropě mimo Anglii prakticky nesetkáme.  

Původ: Již od 13. - 14. století se v Anglii i ve Francii začali chovat těžší nízkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Mimo jiné svědčí o významném vlivu bladhaunda.  

Původ: Podstatně lehčí a menší varieta hannoverského barváře, vyšlechtěná z něj v druhé polovině minulého století v Bavorských Alpách křížením s dnes už neexistujícími německými brakýři. Cílem bylo vytvořit psa, který by se dokázal rychle pohybovat i v těžko prostupném horském terénu.  

Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.  

Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parforsním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyly ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.  

Původ: Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.  

Původ: Nejasný, nesporně však patří k nejstarším existujícím plemenům psů. Na základě dochovaných vyobrazení víme, že podobně skvrnití psi byli chováni již ve středověku, nejméně od 14. století, na různých místech v Evropě a byli používáni coby lovečtí psi - honiči.  

Původ: Plemeno nejen starobylého původu, ale i typu - domníváme se, že podobně vypadali kdysi tzv. keltští honiči, dnes považovaní za předky všech honičů a barvářů. Hannoverský barvář se v samostatné plemeno vyvinul v okolí Hannoveru, kde máme od konce 18. století zprávy o mimořádně výkonných a vytrvalých barvářích těžšího typu.  

Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči, i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.  

Původ: Pochází z Jižní Afriky, kde byl vyšlechtěn z původních psů afrických Křováků a evropských plemen, která si přivezli holandští přistěhovalci (mastifů, dog, erdelteriérů, chrtů, bladhaundů). Od roku 1922 má svůj standard, od roku 1924 mezinárodně uznaný.  

Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči, i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.  

Původ: Starobylé plemeno, které se na území dnešního Slovenska formovalo už ve středověku a navazuje na tzv. panonské honiče, používané v celé střední Evropě. Jako samostatné plemeno se však stabilizoval až na počátku 20. století, k oficiálnímu uznání tohoto původně československého plemene došlo dokonce teprve v roce 1963.  

Původ: V zásadě shodný se švýcarským honičem. Teprve na přelomu našeho století, kdy byl ve Švýcarsku zaveden systém lovu v jednotlivých revírech, pro který byli klasičtí honiči příliš velcí, došlo k vytvoření krátkonohé, a tudíž pomalejší variety. Specializovaný klub byl pro ně založen roku 1905.  

Původ: V zásadě shodný se švýcarským honičem. Teprve na přelomu našeho století, kdy byl ve Švýcarsku zaveden systém lovu v jednotlivých revírech, pro který byli klasičtí honiči příliš velcí, došlo k vytvoření krátkonohé, a tudíž pomalejší variety. Specializovaný klub byl pro ně založen roku 1905.  

Původ: Původem patří k nejstarším formám evropských honičů. Nízkonozí baseti byli poprvé cíleně chovatelsky podchyceni v 90. letech minulého století hrabětem Christianem d´Elve z kraje Vendée.