Původ: Již od 13. - 14. století se v Anglii i ve Francii začali chovat těžší nízkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Mimo jiné svědčí o významném vlivu bladhaunda.

 

Baset

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Nízkonohý, ale velmi statný a mohutný pes dlouhého tělesného rámce. Hlava velká a klenutá, s výrazným týlním hrbolem a množstvím vrásek, které jí dodávají typický melancholický výraz. Převislé horní pysky. Uši nízko zavěšené, velmi dlouhé ( alespoň po špičku čenichu), sametové. Krk svalnatý, delší, s výrazným lalokem. Končetiny krátké, neohnuté, silné, hrudní s mírně vbočeným zápěstím, s masivními tlapami. Tělo dlouhé, hrudník ne přehnaně hluboký, hřbet široký a rovný. Ocas delší, u kořene silný, postupně se zužující, v pohybu šavlovitě nesený. Srst hladká, hustá, ale ne jemná. Zbarvení: většinou trojbarevné ( bílo - černo - tříslové) nebo dvojbarevné, připouští se však i všechny ostatní barvy vyskytující se u honičů.

Charakteristika: Velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Většinou mírný, přátelský, ale značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti.

Zvláštní nároky: Vyžaduje tolerantní přístup a hodně trpělivosti při výchově. V bytě dost sliní a má sklony k tloustnutí. Poměrně časté zdravotní problémy (páteř, klouby, oční víčka).

Užití: Lovecký pes - barvář. Dnes držen převážně už jen jako originální společník.

Výskyt: Módní, a tudíž široce rozšířený pes.

Možná záměna: S vzácným artézsko-normandským basetem, proti němuž je však výrazně mohutnější a těžší.