Původ: Od středověku si anglická šlechta držela obrovské smečky velkých trojbarevných psů používaných při štvanicích na lišky. I když jsou foxhaundi v téměř čisté podobě chováni neobyčejně dlouho - písemné záznamy o chovu jsou vedeny přes 200 let, jejich chovatelé důsledně dbali a dodnes dbají na jejich lovecké uplatnění ve smečkách a brání se tomu, aby se z foxhaundů stali výstavní či společenští psi. Proto se s nimi v Evropě mimo Anglii prakticky nesetkáme.

 

Anglický foxhaund

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Větší, masivně stavěný pes harmonické tělesné stavby, připomínající velkého bígla. Hlava úměrná k tělu, s kulatou lebkou a mírně převislými pysky. Oči daleko od sebe. Uši ne příliš dlouhé, nízko zavěšené. Krk dlouhý, svalnatý. Tělo s širokým, delším a rovným hřbetem, dobře klenutým hrudníkem. Končetiny vyšší, zcela rovné, se silnými kostmi a mohutně osvalené. Ocas dobře nasazený na zádi, středně dlouhý, nesený v mírném prohnutí šavlovitě vzhůru. Srst hladká a hustá. Zbarvení: trojbarevné černo - tříslovo - bílé, dvojbarevné.

Charakteristika: Mimořádně rychlý, silný a vytrvalý lovecký pes. Protože byl odnepaměti chován ve smečkách, je neobyčejně snášenlivý, vůči lidem a psům mírný, ale poněkud nezávislý a svéhlavý.

Zvláštní nároky: Má mimořádně silně vyvinutý lovecký pud, nerad se poddává výcviku k poslušnosti. Potřebuje hodně pohybu.

Užití: Lovecký pes užívaný při štvanicích.

Výskyt: V Anglii dodnes chován ve velkých smečkách, jinak v Evropě naprosto ojedinělý. V USA je chována jeho americká varianta, která však má vlastní standard. Přesto je veřejnosti znám z mnoha filmů.

Možná záměna: S americkým foxhaundem, který je štíhlejší a má vyšší končetiny. S velmi vzácnými evropskými honiči (Hamiltonův honič, finský honič, artoiský honič aj.), kteří jsou vždy menší a lehčí.