Původ: Původem patří k nejstarším formám evropských honičů. Nízkonozí baseti byli poprvé cíleně chovatelsky podchyceni v 90. letech minulého století hrabětem Christianem d´Elve z kraje Vendée.

 

Vendéeský hrubosrstý baset

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Menší či středně velký hrubosrstý pes obdélníkového tělesného rámce. Hlava úměrné velikosti, s protáhlým čenichem a velkým vousem. Oči velké, inteligentní, s nápadným obočím, které však nezakrývá oči. Uši zavěšené, dlouhé (dosahující ke špičce nosu), úzké, jemné a dlouze osrstěné, nasazené v linii obočí. Tělo s dlouhým, širokým, rovným nebo mírně klenutým hřbetem a nepříliš širokým, spíše hlubším hrudníkem. Končetiny rovné, s velkými tlapami, u malého výrazně zkrácené. Ocas nepříliš dlouhý, vysoko nasazený, u kořene silný a postupně se zužující, šavlovitě nesený. Srst drsná, hustá, ne příliš dlouhá, nesmí být hedvábná ani vlněná. Zbarvení: Zaječí šeď, bílé s pálením, bílo - oranžové, bílo - černé, bílo - šedé, trikolorní.

Charakteristika: Robustní, otužilý a nenáročný pes. Velmi milý, přátelský a pozorný. I když je sebevědomý a nezávislý, přece jen je méně tvrdohlavý ne anglický baset. Pánovi a jeho rodině mimořádně oddaný.

Zvláštní nároky: Nenáročný pes, který ovšem, jako všichni psi s dlouhým hřbetem, mívá problémy s páteří. Vyžaduje důslednou výchovu.

Užití: Lovecký pes, užívaný převážně k lovu králíků (malý) či zajíců a divočáků (velký). Dnes častěji držen jen jako společník.

Výskyt: Nejběžnější z francouzských basetů, chovaný, i když ne hojně, po celé Evropě i v USA. Malý vendéeský baset byl několikrát odchován i u nás.

Možná záměna: Malý s velmi vzácnou hrubosrstou varietou švýcarského bernského nízkonohého honiče, který je o něco menší a subtilnější.