Původ:Starobylé plemeno, které se na území dnešního Slovenska formovalo už ve středověku a navazuje na tzv. panonské honiče, používané v celé střední Evropě. Jako samostatné plemeno se však stabilizoval až na počátku 20. století, k oficiálnímu uznání tohoto původně československého plemene došlo dokonce teprve v roce 1963.

 

Slovenský kopov

Autor:   Martin Smrček

 

Popis:Menší střední honič, trochu se podobající dobrmanovi. Hlava úměrná k tělu, mozkovna a čenichová partie přibližně stejně dlouhé. Oči tmavé, hluboko uložené, mandlového tvaru. Uši zavěšené nad rovinou očí, středně dlouhé, na koncích zaoblené. Krk kratší, svalnatý, bez volné kůže. Tělo se středně hlubokým a dlouhým hrudníkem, rovným, středně dlouhým hřbetem, kratšími svalnatými bedry, kratší zádí a mírně vtaženým břichem. Končetiny přiměřeně dlouhé a svalnaté. Ocas nasazený pod rovinou hřbetu, dosahující k patnímu kloubu, v klidu svěšený, při vzrušení šavlovitě vztyčený vzhůru. Srst dlouhá 2 - 5 cm, přiměřeně hrubá, přiléhavá, hustá. Zbarvení: černé s pálením.

Charakteristika:Vytrvalý a ostrý lovecký pes s vynikajícím orientačním smyslem a schopností vytrvalého hlasitého sledování stopy. Velmi temperamentní, sebevědomý a odvážný.

Zvláštní nároky:Zvládnutí jeho ohnivého temperamentu vyžaduje důsledný výcvik a pevnou ruku.

Užití:Lovecký pes, výborný stopař, užívaný především na divočáky a škodnou. Patří do rukou zkušených myslivců.

Výskyt:Chován prakticky jen na Slovensku a u nás, i zde se však s ním setkáváme spíše výjimečně.

Možná záměna:S vzácným sedmihradským honičem a také s dobrmanem, oba však jsou výrazně větší.