Původ:Tvoří přechodnou formu mezi pravými honiči a jezevčíky. Vznikl v rakouských Alpách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře.

 

Alpský jezevčíkovitý brakýř

Autor:   Martin Smrček

 

Popis:Menší až středně velký robustní nízkonohý honič. Hlava lehká, bez vrásek v obličeji. Oči tmavohnědé, přátelského výrazu. Uši vysoko nasazené, zavěšené, ploše přiléhající. Krk dlouhý, mohutný, svalnatý. Hrudník dlouhý, dosahující až pod lokty, ale ne příliš široký. Tělo s krátkým rovným hřbetem a středně spáditou zádí. Končetiny - hrudní kostnaté, s vybočenými lokty a poněkud zakřiveným předloktím. Pánevní s širokými a plnými stehny. Ocas vysoko nesený, na konci kartáčovitě osrstěný. Srst velmi hustá a tvrdá, přiměřeně dlouhá. Zbarvení: většinou červenohnědé.

Charakteristika:Robustní, silný a mimořádně vytrvalý lovecký pes, vhodný i do těžkých terénů. Zvěř sleduje pomaleji, proto ji příliš nevyplaší a nezažene tak daleko, což je zvláště v dnešních menších revírech velkou výhodou.

Zvláštní nároky:Vhodný pro aktivní myslivce.

Užití:Především jako honič a barvář na pobarvené i nepobarvené stopě.

Výskyt:Běžnější v Rakousku, vcelku oblíbený i mezi našimi myslivci. Jinak vzácný.

Možná záměna:Oproti hannoverskému a bavorskému barváři má kratší končetiny, které však jsou zase výrazně vyšší než u hladkosrstého jezevčíka. Oproti zmíněným působí méně ušlechtilým dojmem.