Původ: Důkazy o existenci krátkonohých loveckých psů - jamníků, užívaných k práci pod zemí, máme už z raného středověku. Coby samostatné plemeno se jezevčík formoval v 18. a 19. století, roku 1879 byl v Německu vydán první standard a záhy se rozšířil po celém světě.

 

Jezevčík drsnosrstý

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Menší nízkonohý pes s dlouhým hřbetem. Hlava protáhlá, bez stopu se zužující směrem k nosu. Čenich dlouhý a úzký. Oči středně velké, oválné, uložené po stranách hlavy. Uši vysoko, ale ne příliš vepředu nasazené, přiměřeně velké, předním okrajem přiléhající k lícím. Končetiny krátké, svalnaté a silné, hrudní mírně vbočené, pánevní rovné. Tělo s dlouhým rovným hřbetem, výrazným kohoutkem, oválným hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Ocas poměrně silný, 18 - 20 cm dlouhý, nesený na úrovni hřbetu, mírně zakřivený.

Zbarvení: rozlišujeme tři typy zbarvení:
jednobarevné - nejlépe červené, též červenožluté, žluté

dvoubarevné - černé, vzácněji i hnědé, šedé nebo bílé s pálením

skvrnité - tygrovité, žíhané, tj. světlá, nahnědlá, šedá až bílá základní barva s nepravidelnými tmavými skvrnami

Srst: rozlišujeme tři typy osrstění:
drsnosrsté: hustá, drsná srst

krátkosrsté: krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající srst

dlouhosrsté : dlouhá, měkká, hladká, lesklá srst

Charakteristika: Příslovečně svéhlavý, přitom však velmi bystrý, inteligentní a chápavý pes. Je velmi samostatný, nerad se podřizuje. Překvapivě pohyblivý, rychlý a vytrvalý.

Zvláštní nároky: Vyžaduje velmi důsledné vedení a dostatek pohybu, protože má sklon k přibírání na váze. Poměrně časté problémy s páteří.

Užití: Dodnes oblíbený lovecký pes, vynikající norník, který dobře obstojí i při práci na povrchu. Ještě častěji chován jako originální společník.

Výskyt: Na celém světě patří k nejoblíbenějším psím plemenům.

Možná záměna: Vzhledem k charakteristické tělesné stavbě prakticky vyloučena.