Původ: Nepůvodnější ze všech čtyř švýcarských salašnických psů, i on bývá odvozován až od psů římských legií. Nad hřbetem zatočený ocas svědčí o příbuznosti s asijskou větví pasteveckých psů (tibetská doga, puli). Jako samostatné plemeno byl popsán na samém konci 19. století, chov se rozvíjí až ve století dvacátém.  

Původ: Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908.  

Původ: Odvozuje se od římských molossů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. K jeho odlišení od ostatních švýcarských salašnických psů a čistokrevnému chovu dochází až od počátku našeho století, standard, kde byl poprvé pojmenován svým dnešním jménem, vyšel roku 1907.  

Původ: Podobně jako kavkazský pastevecký pes pochází z oblasti Kavkazu, kde se jeho předkové vyskytovali již ve starověku. Jedná se o původní, přírodní plemeno, používané kočovnými pastevci k hlídání a ochraně stád. Přesto patří k nejmladším, tedy oficiálně teprve zcela nedávno uznaným plemenům.  

Původ: Patří k původním psům přírodního typu, kteří se už od pravěku vyskytovali v oblasti Kavkazu. Po staletí zde pomáhali místním pastevcům chránit stáda před vlky, medvědy i zloději. Jediným kritériem při výběru do chovu byla ostrost a odvaha, což se na povaze těchto psů projevuje dodnes.  

Původ: Asijského původu, vzdáleně spřízněný s tibetskou dogou. Pochází z Makedonie, z pohoří Šarplanina, kde byl po staletí držen tamními pastevci na ochranu ovčích stád před velkými šelmami.  

Původ: Asijského původu, odvozuje se od tibetské dogy. Je největším z řady navzájem si velmi podobných bílých pasteveckých psů, kteří pomáhali pastevcům v horách od Karpat až po Pyreneje.  

Původ: Dosud značně nevyrovnané molossoidní plemeno, teprve nedávno uznán ze strany FCI. Předtím byl po staletí chován kočovnými španělskými pastevci jako pomocník při hnaní stád i k jejich ochraně před velkými šelmami.  

Původ: Vznikal od poloviny minulého století v důsledku chovatelského záměru městského radního z německého města Leonberg Heinricha Essiga, který chtěl vyšlechtit psa podobajícího se lvu. Jako základ byli použiti psi novofoundlandští, svatobernardští a pyrenejští horští.  

Původ: Navazuje na římské dogovité psy, ve svébytné plemeno se vyvinul díky prostorové izolaci. Po staletí byli jeho předchůdci chováni ve švýcarském klášteře sv. Bernarda a pomáhali vyhledávat zbloudilé poutníky. V 19. století téměř vyhynuli, chov byl obnoven za použití novofundlandských psů.  

Původ: Shodný s novofundlandským psem, za jehož barevnou variantu byl velmi dlouho (v USA a ve Velké Británii dodnes je) považován.  

Původ: Pravděpodobně evropského původu, formoval se však po století coby pomocník rybářů na kanadském ostrově New Foundland. Byl tehdy mnohem menší a lehčí, měl hrubou nebo vlnitou srst. Do moderní podoby byl, tak jako mnoho jiných plemen, vyšlechtěn ve Velké Británii.  

Původ: Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech dogovitých. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n.l. Jako první Evropan ji popsal Marco Polo. I když se od počátku 20. století do Evropy několik jedinců z Tibetu dostalo, systematický chov začal až úplně nedávno, koncem 70. let.  

Původ: Dogovitý pes, jehož předkové se v Anglii vyskytovali již ve středověku. Ve 14. - 16. století byli používáni především k zápasům s býky, později také ke psím zápasům. Ty byly roku 1835 zakázány a buldok téměř vyhynul. Chov byl znovu obnoven v 2. polovině 19. století, roku 1876 byl vydán standard, který byl upraven roku 1909 a platí dodnes.  

Původ: Poměrně mladé plemeno je produktem 20. století. Navazuje však na tzv. býkohryzy, kteří byli vyšlechtěni pro boj s býky a medvědy a na území dnešního Německa se vyskytovali již ve středověku.  

Původ: Plemeno vzniklo uměle na počátku našeho století s cílem znovuvytvořit starého německého selského psa. Do chovu byli použiti nečistokrevní psi chovaní na německých vesnicích, dále němečtí ovčáci, maďarští kuvaszi, gordonsetři, pyrenejští horští psi, leonbergři a snad i psi novofundlandští a švýcarští salašničtí.  

Původ: Moderní svět se s ním seznámil teprve v 70. letech našeho století, kdy byl první exemplář přivezen z Číny do Spojených států. Do Evropy se dostal až počátkem 80. let. Přesto coby blízký příbuzný čaua patří k velmi starým plemenům a svými kořeny zřejmě dosahuje až do dob před naším letopočtem.  

Původ: Pochází z Japonska, kde vznikla křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými bojovými psy: mastify, bulmastify, bulteriéry, buldoky aj. Moderní chov začíná po roce 1848.  

Původ: Bývá někdy odvozován od bojových psů římských legií. Ve středověku byli jeho předkové používáni nejen k zápasům, ale také při lovu. Moderní chov začíná v první polovině minulého století, roku 1883 byl vydán první standard.  

Původ: Plemeno vzniklo v 2. polovině 18. století křížením buldoků a mastifů. Cílem bylo vytvořit ideálního psa, který by pomáhal lesníkům v boji s pytláky, byl dostatečně rychlý i bojovný. V roce 1924 uznán anglickým Kennel Clubem.