Původ: V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.

 

Dobrman

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Vyšší střední, mimořádně elegantní pes hrdého držení těla, silný a svalnatý. Úzká hlava klínovitého tvaru, s vysoko nasazenýma zavěšenýma ušima, přiléhajícíma k lícím. Krk dlouhý, líbivě klenutý, hřbet krátký a pevný. Ocas vysoko nasazený a nakrátko kupírovaný. Srst krátká, hustá a hladká. Zbarvení: černé, vzácněji tmavě hnědé, či dokonce modré s pálením.

Charakteristika: Velmi energický, živý a pozorný pes, reagující na sebemenší podnět. Správně vychovaný dobrman je sice temperamentní, ale zároveň dobře ovladatelný, poslušný a neagresivní. Svěřené úkoly vykonává s velkou chutí.

Zvláštní nároky: Dobrman potřebuje hodně volného pohybu. Ten mu však lze v našich podmínkách hustého osídlení a zazvěření poskytnout jen v případě, že bude dokonale poslušný, čehož docílí jen zkušený kynolog.

Užití: Služební a pracovní pes s všestrannou možností uplatnění, výborný průvodce, ochránce i hlídač. Dokáže být i dobrým společníkem a psem rodinným, pokud majitel zvládne jeho mimořádný temperament.

Výskyt: Na celém světě i u nás běžně chovaný a velmi populární.

Možná záměna: S německým pinčem, který však je v průměru o 20 cm menší. Velikostně i barevně srovnatelný beauceron je zase podstatně méně elegantní a jemný, má méně ušlechtilou hlavu a hrubší srst.