Původ: Patří do skupiny typických evropských ohařů, kteří se již ve středověku vydělili od původních honičů zvláštním způsobem práce: zvěř neštvali, ale vyhledávali čichem tzv. vysokým nosem a její přítomnost lovci signalizovali vystavováním, tj. typickým strnulým postojem. K vydělování jednotlivých plemen ohařů začalo docházet od 2. poloviny 19. století. Ohaři vyskytující se na německém území vykrystalizovali do čtyř samostatně uznaných plemen: německý ohař hladkosrstý, drátosrstý, ostnosrstý a dlouhosrstý.

 

Německý ohař drátosrstý

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Větší ušlechtilý pes souměrné tělesné stavby. Hlava suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani těžká, s výraznými nadočnicovými oblouky a jen mírně spadajícími pysky. Oči středně velké. Uši středně dlouhé, vysoko a zeširoka nasazené, dole zaoblené, přiléhající k hlavě. Krk svalnatý, mírně klenutý. Tělo s pevným, nepříliš dlouhým hřbetem, širokými, mírně klenutými bedry a hlubším hrudníkem. Končetiny dlouhé, rovné, suše osvalené. Ocas vysoko nasazený, u kořene silný, středně dlouhý, krátí se asi na polovinu. V klidu dole, při pohybu vodorovný, při hledání se živě pohybuje. Srst krátká, hustá a na dotek tvrdá. Zbarvení: hnědé s malými bílými stříkanými odznaky na prsou nebo na nohou, hnědé bez odznaků, bělouš v různých odstínech s hnědou hlavou s hnědými plotnami nebo skvrnami. Tytéž kombinace jsou možné, i když méně obvyklé, též s černou barvou.

Charakteristika: Nejuniverzálnější ohař s vynikajícími loveckými vlastnostmi: výborným čichem, s vlohami pro aportování a vystavování, ochotně pracující na suchu i ve vodě. Inteligentní a učenlivý, přátelský k dětem, maximálně věrný.

Zvláštní nároky: Je nezbytné poskytnout mu lovecké vyžití. Hodí se spíše pro držení na venkově.

Užití: Univerzální lovecký pes, který však je zároveň i dobrým hlídačem a příjemným společníkem.

Výskyt: Nejrozšířenější plemeno ohaře.

Pozn. Další tři plemena německých ohařů dnes Mezinárodní kynologická federace považuje za samostatná, i když přinejmenším německý ohař drsnosrtý a drátosrstý jsou prakticky jen varietami jednoho a téhož plemene. Více odlišností bychom nalezli jen u německého ohaře dlouhosrstého, který někdy dokonce nebývá řazen k pravým ohařům, ale je označován za "ohaře typu španěla".