Původ: Typický evropský ohař, navazující na "žluté turecké psy", zmiňované na území dnešního Maďarska už v době raného středověku. Z 15. století se dochoval první podrobnější popis psa, odpovídající dnešní vizsle. Ovšem skutečné plemeno se z ní vytvořilo až počátkem století za přikřížení německých krátkosrstých ohařů, výmarských ohařů, pointrů a možná i chrtů.

 

Maďarský ohař

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Spíše menší a lehčí, mimořádně ušlechtilý ohař. Hlava suchá, ušlechtilá, dobrých proporcí, s mírným stopem. Oči oválné, v barvě ladící s barvou srsti. Uši středně dlouhé, poněkud vzadu a středně vysoko nasazené, ploše přiléhající k lícím, tvaru zakulaceného V. Krk středně dlouhý, mírně klenutý, dobře osvalený, bez rušivého laloku nebo vrásek. Tělo silné, dobrých proporcí, mírně obdélníkové, s výrazným kohoutkem. Hřbet rovný, hrudní koš středně široký, dosahující až k loktům. Končetiny rovné, silných kostí, pánevní dobře osvalené. Ocas relativně nízko nasazený, středně silný, kupíruje se na tři čtvrtiny délky.
Srst: a) krátkosrstý maďarský ohař - krátká, rovná, přiléhající a drsná, na uších sametová, na ocase delší

b) drsnosrstý maďarský ohař (považovaný za samostatné plemeno) - tvrdá, drsná, přiléhavá krycí srst dlouhá 2 - 4 cm, s hustou podsadou.
Zbarvení: různé odstíny žluté až rezavé.

Charakteristika: Pes jemného a ušlechtilého vzezření i chování, přitom silný a temperamentní. Velmi společenský a přátelský ke všem lidem, lehko ovladatelný a snadno cvičitelný. Má vynikající lovecké vlastnosti: skvělý nos, pevné vystavování, spolehlivé aportování.

Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivé a jemné zacházení a dost pohybu.

Užití: Všestranný lovecký pes, stále častěji chovaný jako pes rodinný a společenský.

Výskyt: U nás vzácný, v cizině, zvláště v USA, jeho obliba stoupá.

Možná záměna: Od ostatních hladkosrstých ohařů se liší typickou zlatou barvou a jemnější tělesnou stavbou.