Původ: Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a španěly. Je blízkým příbuzným špringršpaněla, který se zřejmě podílel na jeho formování, stejně jako později anglický setr. První standard vznikl roku 1907, upřesněn prakticky do dnešní podoby byl v roce 1938.

 

Bretaňský ohař

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Menší podsaditý pes kvadratické tělesné stavby. Hlava úměrná k tělu, s čenichovou partií kratší než lebeční (poměr 3 : 2) a výrazným stopem. Oči tmavě jantarové. Uši vysoko nasazené, kratší, zakulacené, porostlé vlnitou srstí. Krk středně dlouhý, bez laloku. Tělo čtvercové, s hrudníkem dosahujícím k loktům, dobře vyznačeným kohoutkem a krátkým, vždy rovným hřbetem. Končetiny rovné, svalnaté, hrudní jemné. Ocas buď od narození chybí, nebo se krátí na 10 cm, ukončený zkadeřenou srstí. Srst jemná, hladká, lehce zvlněná. Zbarvení: nejčastěji bílo - oranžové, též bílo - kaštanové, bílo - černé, tříbarevné grošované.

Charakteristika: Čiperný, hbitý a rychlý. Vyniká mimořádně dobrými loveckými vlastnostmi, včetně vynikajícího nosu, chuti k přinášení, dobrého stylu a schopnosti vystavovat. Přizpůsobivý, ovladatelný a spolehlivý ve vztahu k dětem i k domácím zvířatům. Mimořádně přítulný.

Zvláštní nároky: Nesnáší tvrdé zacházení. Potřebuje hodně pohybu a těsný kontakt s člověkem.

Užití: Všestranný lovecký pes, spojující v sobě dobré vlastnosti španělů a ohařů. Úspěšný při agility. Příjemný společník.

Výskyt: Ve Francii nejoblíbenější lovecký pes. U nás vzácný.

Možná záměna: Od malého münsterlandského ohaře se liší krátkým ocasem, nižší velikostí a světlejšími barevnými odstíny. Od velššpingršpaněla kratšíma ušima, menší ušlechtilostí a rovněž méně sytými barvami.