Původ: Patří ke grifonům, hrubosrstým ohařům, jeho blízkým příbuzným je i český fousek. Existují důkazy o tom, že italská šlechta lovila s podobnými psy již ve 14. století, jiné prameny hovoří dokonce o jejich antickém původu. Do současné podoby byl vyšlechtěn v Piemontu a Lombardii ve 2. polovině 19. století. První standard je z roku 1887.

 

Italský spinone

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Větší a statný, přitom však harmonicky stavěný hrubosrstý ohař kvadratického rámce. Hlava delší, úzká, s masivním čenichem a mírně převislými pysky. Oči velké, zakulacené, s výrazným obočím. Uši svislé, trojúhelníkové, u nasazení širší, dole zaoblené. Krk středně dlouhý, mohutný a svalnatý. Tělo čtvercového formátu, s prostorným, klenutým a hlubokým hrudníkem, pevným a rovným hřbetem a mírně vtaženým břichem. Končetiny rovné, rovnoběžné a svalnaté, s kartáčovitou srstí na zadní straně. Ocas nasazen jako pokračování zádě, silný, krácený na 15 - 25 cm, nesený dolů nebo vodorovně. Srst tvrdá, hustá, lehce zkadeřená, na tvářích tvoří vous. Zbarvení: Bílé, bílé s oranžovými nebo hnědými znaky, oranžově nebo hnědě stříkané, grošované, s hnědými znaky nebo bez nich.

Charakteristika: Velmi dobromyslný, klidný a spíše pomalejší pes s vzezřením bručouna, přesto však veselý a hravý. Je velmi inteligentní a ochotně se učí. Vyniká neúnavností a má vynikající lovecké vlastnosti.

Zvláštní nároky: Hodí se spíše na vesnici než do města.

Užití: Všestranný ohař, vhodný pro těžko prostupné terény. Milý společník.

Výskyt: U nás se nevyskytuje, častěji chován jen v Itálii.

Možná záměna: Oproti českému fouskovi i německému hrubosrstému ohaři je nápadně těžkopádnější a zarostlejší a existuje jen v bílé a bílo-červené barvě.