Původ: Ve vrzích českých fousků i výmarských ohařů se čas od času objevovali popelavě šedí jedinci, považovaní u obou plemen za nestandardní. Slovenští chovatelé je podchytili a od počátku šedesátých let pracovali na vytvoření nového plemene. Jejich záměr se zdařil a v roce 1983 byl slovenský hrubosrstý ohař uznán FCI jako původní československé plemeno.

 

Slovenský hrubosrstý ohař

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Větší hrubosrstý ohař mírně obdélníkového formátu. Hlava dlouhá, suchá, bez záhybů, s lebkou obdélníkového tvaru, výraznými nadočnicovými oblouky a dostatečně hlubokým a širokým čenichem, jenž je stejně dlouhý jako lebka. Oči mandlového tvaru, jantarové barvy (u štěňat modré), inteligentního výrazu. Uši přiměřeně dlouhé, přiléhající, zakulacené. Krk středně dlouhý, vysoko nasazený, suchý, bez záhybů. Tělo s rovným, středně dlouhým a mírně spáditým hřbetem, dostatečně dlouhým a hlubokým hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a mírně vtaženým břichem. Končetiny rovné, dobře osvalené. Ocas výše nasazený, středně silný, v pohybu nesený vodorovně, kupíruje se na polovinu délky. Srst tvrdá, rovná, přiléhající, na čenichu delší a měkčí, tvoří zde "vous", výrazná také na obočí. Zbarvení: šedé, případně s většími či menšími plochami nebo se stříkáním.

Charakteristika: Temperamentní, vytrvalý, přitom díky hrubé srsti také velmi odolný pracovní pes, schopný všestranných výkonů v poli, v lese i ve vodě. Inteligentní, snadno cvičitelný a ovladatelný.

Zvláštní nároky: Hodí se především pro aktivní myslivce, k držení na venkově.

Užití: Všestranný ohař, ve Švýcarsku prý užívaný i jako pes záchranářský. Dobrý společník.

Výskyt: Vyskytuje se nejvíce na Slovensku, ale též v Čechách, ve Švýcarsku a ve Francii. Počet odchovaných jedinců se blíží tisícovce.

Možná záměna: Nepravděpodobná. Žádný jiný hrubosrstý ohař nemá modrošedé zbarvení.