Původ: I když se španěly, tedy se psy určenými k nahánění ptactva z hustých porostů, se setkáváme již ve středověku, zprvu nebyli rozděleni do jednotlivých plemen, ale členili se jen podle užití na polní a vodní. Kokršpaněl coby zástupce první skupiny se stabilizoval poměrně pozdě, teprve koncem 19. století.

 

Anglický kokršpaněl

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Malý živý španěl čtvercového formátu. Hlava s hranatou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči velké, hnědé, inteligentního a živého výrazu. Uši zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Krk středně dlouhý, svalnatý, suchý, bez laloku. Tělo kompaktní a silné, ne však těžké, s hlubokým, ale ne příliš širokým hrudníkem a pevným hřbetem. Končetiny rovné a spíše kratší, velmi silné a svalnaté. Ocas nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně a kupírovaný ne úplně nakrátko. Srst hladká, hedvábná, ne příliš bohatá nebo zvlněná, bohatší na končetinách a na hrudi. Zbarvení: jakékoliv, jednobarevní však kromě malé hvězdičky na hrudi nesmějí mít na těle bílou barvu. Nejběžnější je barva černá, zlatá a červená, existují však i strakoši, bělouši, černotřísloví psi atd.

Charakteristika: Veselý, živý a neúnavný pes. Přátelský, většinou milý i k dětem, pánovi zcela oddaný. S jeho výcvikem nebývají problémy.

Zvláštní nároky: Poměrně často potíže s ušima, jež je nutno pravidelně kontrolovat. Zřejmě v důsledku mnohdy neuváženého chovu, který se snažil vyhovět velké poptávce po štěňatech, se občas vyskytnou jedinci kousaví, či naopak neúměrně bázliví.

Užití: Lovecký pes - slídič, užívaný hlavně na vodní ptactvo. Mnohem častěji chován jako pes společenský, a to i ve městech.

Výskyt: Patří k nejrozšířenějším plemenům na zeměkouli.

Možná záměna: S americkým kokršpanělem, který má výrazně bohatší zkadeřenou srst, kratší nos i hřbet.