Původ: Důkazy o existenci psů podobného typu v Anglii máme už z raného středověku. Ke skutečnému rozrůznění španělů však došlo až koncem 19. století. I když špringršpaněl je považován za nejpůvodnějšího z loveckých španělů, jeho první standard byl vydán až roku 1902. Jméno získal podle charakteristického způsobu pronásledování zvěře sériemi krátkých skoků ("to spring" = skákat).

 

Anglický špringršpaněl

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký, symetricky stavěný, kompaktní pes. Hlava středně dlouhá, poměrně široká a mírně zakulacená, s vyznačeným stopem a širokým, hlubokým čenichem. Pysky kvadratické a hluboké. Oči středně velké, mandlového tvaru, tmavě oříškové barvy. Uši dlouhé a široké, těsně přiléhající k hlavě, nasazené v rovině očí, dobře osrstěné. Krk delší, silný, svalnatý, mírně klenutý, bez laloku. Končetiny rovné, silné, svalnaté. Pohyb přímý, volný a elegantní. Tělo silné, přiměřeně dlouhé, s hlubokým hrudníkem a klenutými žebry. Svalnatá, lehce klenutá záď. Ocas nízko nasazený, kupírovaný, nesený pod linií hřbetu. Srst hustá, hladká, delší na uších, trupu a končetinách. Zbarvení: hnědobílé, černobílé, s pálením nebo bez něj.

Charakteristika: Velmi živý, aktivní, silný a vytrvalý pes. Pokud má možnost vybít svůj temperament, je poslušný a poměrně snadno ovladatelný. K lidem je velmi přátelský, zcela neagresivní.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a zaměstnání. Srst je nutno pravidelně pročesávat.

Užití: Mimořádně univerzální lovecký pes, který vystavuje, aportuje i větší zvířata až do velikosti lišky, ochotně pracuje na zemi i ve vodě. Ve světě oblíbený jako společník.

Výskyt: Nijak běžný, ročně u nás odchováno kolem dvou set štěňat.

Možná záměna: S příbuzným velššpringršpanělem, který je menší, subtilnější a vždy červenobílý.