Původ: Středně velcí psi typu španěla, zvaní "ptačí psi", se na území dnešního Německa používali k lovu pernaté zvěře již ve středověku. Teprve na přelomu 19. a 20. století se z nich začala vydělovat samostatná plemena: známější německý ohař dlouhosrstý a křepelák, jenž vznikl přikřížením již stabilizovaných plemen španělů.

 

Německý křepelák

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký pes, mezi španěly však je největší. Hlava suchá, čenichová a lebeční partie přibližně stejně dlouhé, temeno ploché, malý stop, žádoucí je mírný klabonos (tj. nosní hřbet obloukovitě prohnutý vzhůru). Oči středně velké, výrazné, mandlového tvaru, šikmé, pokud možno tmavě hnědé. Uši vysoko a zeširoka nasazené, zavěšené, nepříliš dlouhé. Krk silný, ušlechtilý, středně dlouhý, bez laloku. Tělo obdélníkového formátu, hřbet přesto krátký, rovný, široká a osvalená záď. Hrudník oválný, dlouhý, dosahující k loktům. Končetiny rovné, silné, rovnoběžné. Ocas vysoko nasazený, rovně nesený, nikdy se nezvedá nad hřbetní linii, krátí se o třetinu až polovinu délky. Srst nepříliš dlouhá, hrubší, silná, lehce zvlněná nebo hladká, na krku, uších a zádi často kudrnatá. Zbarvení: tmavě hnědé, červené, též strakaté hnědo -, červeno- nebo oranžovo-bílé.

Charakteristika: Velmi pracovitý a energický lovecký pes všestranného užití. Dokáže prý slídit živě jako španělé, po stopě jít jako barváři, aportovat ptáky jako retrívři a vystavovat po způsobu ohařů.

Zvláštní nároky: Vhodný pouze pro aktivní myslivce.

Užití: Lovecký pes pro práci v lese a na vodě, užívaný především k lovu ptactva.

Výskyt: Běžnější jen ve střední Evropě, zvláště v Německu. Poměrně oblíbený i mezi našimi myslivci.

Možná záměna: Proti ostatním španělům je výrazně větší, ve srovnání s ohaři (i malým münsterlandským)zase menší.