Původ: Údajně již od 18. století byli jeho předchůdci čistokrevně chováni vévodou z Newcastlu na zámku Clumber, kam se prý dostali z Francie. Typický těžkopádný zjev se přičítá překřížení bladhaunda, baseta a svatobernardského psa.

 

Clumber španěl

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký, ale mimořádně mohutný, silný pes. Hlava masivní, hranatá, středně dlouhá, s výrazným stopem a těžkým čenichem. Oči jasné, tmavě jantarové, poněkud zapadlé, s částečně viditelnou sliznicí. Uši velké, tvaru vinného listu, kryté rovnou jemnou srstí, krk silný a přiměřeně dlouhý. Tělo dlouhé, těžké, nízké, s hlubokým hrudníkem a rovným, širokým hřbetem. Končetiny silné, dobře osvalené, s velkými kulatými tlapami. Ocas nízko nasazený, nesený v rovině hřbetu. Srst hustá, hedvábná, rovná a přiléhající. Zbarvení: preferuje se bílá se žlutým odstínem nebo znaky, přípustná je i pomerančová.

Charakteristika: Klidný, vyrovnaný pes, působící až flegmatickým dojmem. V projevech zdrženlivý, tichý, v zásadě ale přátelský. Při práci sice pomalejší, ale vytrvalý.

Zvláštní nároky: Vzhledem k mohutnosti tělesné stavby trpí častěji než jiní španělé zdravotními problémy a také jeho chov není jednoduchý.

Užití: Lovecký pes, užívaný ke sledování a aportování hlavně v těžko prostupných, bažinatých terénech. Klidný společník.

Výskyt: Celosvětově vzácný. U nás už byl několikrát odchován.

Možná záměna: S ostatními španěly, poznáme ho však podle těžkopádnosti a lymfatičnosti.