Původ: Spřízněn se starším portugalským vodním psem, jemuž se dodnes velmi podobá. Již v 10. století byli podobní psi v Irsku užíváni k aportování vodního ptactva. V 19. století téměř vyhynul, zachován zůstal díky úsilí jediného chovatele J. McCarthyho.

 

Irský vodní španěl

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký, pevně stavěný kompaktní pes s kudrnatou srstí. Hlava s vysoko klenutou a poměrně širokou lebkou, delším silným čenichem. Na vrcholu hlavy čupřina dlouhých vlnitých chlupů. Oči malé, tmavě jantarové nebo oříškové, inteligentního výrazu. Uši velmi dlouhé, nízko nasazené, přiléhající k lícím. Tělo s přiměřeně velkým, sudovitým hrudníkem, rovným hřbetem a krátkou zádí. Končetiny pevně vázané, delší, silné. Ocas krátký a rovný, u kořene široký, postupně se zužující do tenké špičky. Srst tvoří husté, přirozeně mastné prstýnky. Krátká srst v obličeji, na hrdle a na konci ocasu. Zbarvení: sytě játrově hnědé.

Charakteristika: Jeho příznivci o něm říkají, že je učenlivý jako pudl, čichem se prý vyrovná setrům a vyslídit zvěř dokáže jako kokršpaněl. Má nebývalou chuť do práce, je neúnavný a vytrvalý. Doma je veselý, neagresivní a s jeho výcvikem nejsou problémy.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu. Srst, má-li si uchovat typickou strukturu, vyžaduje častou venkovní koupel.

Užití: Lovecký pes, specialista na vodní práce, ale univerzálně použitelný, často dokonce i ostrý. Zábavný společník pro aktivní lidi.

Výskyt: Patří k vzácným plemenům, u nás však byl několikrát odchován.

Možná záměna: S mnohem vzácnějším americkým vodním španělem, jenž je výrazně menší a nemá čupřinu na hlavě. Se španělským vodním psem, který je rovněž o něco menší a jemuž se upravuje střih většinou do tzv. lvího střihu.