Původ: Velmi staré plemeno, máme důkazy o tom, že jeho předchůdci se v Portugalsku vyskytovali již ve 13. století. Již tehdy to byl pes rybářů, který pomáhal přitahovat sítě, chytat z nich vyklouzlé ryby a přenášet zprávy z lodě na pevninu a zpět. V novověku přišel o práci a nevyhynul jen díky obrovskému nadšení hrstky chovatelů, kterým se podařilo ho stabilizovat až v 60. letech 20. století.

 

Portugalský vodní španěl

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký pes s vlnitou srstí. Hlava masivní a proporční, s lebkou, která je delší než čenich, dobře klenutá, s vyznačeným týlním hrbolem i stopem. Čenich dlouhý a postupně se zužující. Oči středně velké, kulaté, hnědé až černé. Uši zavěšené, srdcovitého tvaru, přiléhající, bohatě osrstěné. Krátký krk bez límce. Tělo s krátkým hřbetem, širokým a hlubokým hrudníkem a mírně spadající zádí. Končetiny dlouhé a silné, tlapky mají mezi prsty kůži. Ocas prodlužuje linii hřbetu, dlouhý, při vzrušení se stáčí do oblouku. Srst středně dlouhá, mírně zvlněná, lesklá a ne příliš hustá. Na hlavě tvoří čupřinu podobající se paruce. Zbarvení: černé, bílé, kaštanově hnědé, černo-bílé, kaštanovo-bílé.

Charakteristika: Velice svérázné, nesmírně energické plemeno, které se výborně potápí a plave. Mimořádně inteligentní, snadno cvičitelné. Přiměřeně nedůvěřivé a ostré.

Zvláštní nároky: Srst se několikrát do roka upravuje stříháním. Plemeno vyžaduje možnost pravidelného venkovního koupání.

Užití: Dříve rybářský pes. Dnes společník a dobrý hlídač.

Výskyt: Vzácné plemeno. U nás se prozatím nevyskytuje.

Možná záměna: S běžnějším irským vodním španělem, který je větší, kudrnatější a nestříhá se.