Původ: Nejasný. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto plemene. V 17. - 18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké společnosti, panoval dokonce "kult mopse". V 19. století téměř vyhynul, zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.  

Původ: Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých anglických buldoků. Předkové bývali aktéry psích zápasů, lovili krysy, byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19. století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.  

Původ: Tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Vznikl ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a teriérů, vyšlechtění pro psí zápasy. V USA oficiálně uznán roku 1893.  

Původ: Starý. S trpasličími španěly se setkáváme na obrazech starých mistrů už od 12. století, později i na plátnech Rembrandtových, Goyových, Tizianových. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev, po Velké francouzské revoluci s klesajícím významem šlechty postupně upadali v zapomenutí. Teprve na počátku 20. století dochází v Belgii k obnovení chovu, který se však výrazněji rozvíjí až po roce 1945.  

Původ: Blízký příbuzný kavalíra King Charles španěla, který byl v 19. století "přešlechtěn" do podoby malého pokojového psíka s extrémně zkrácenou čenichovou partií. Počátkem našeho století pak dochází k regeneračnímu chovu s cílem získat opět sportovního psa. Výsledkem je dnešní "kavalír", který se sice více podobá původnímu typu, ale paradoxně je přesto vývojově mladší, odvozený od "kinga".  

Původ: Původně lovecký pes, používaný až do 19. století jako slídič, blízký příbuzný ostatních španělů. Zároveň už od středověku oblíbený společník korunovaných hlav (jméno získal po anglickém králi Karlovi I., jenž vládl v 1. polovině 17. století). Standard byl vydán roku 1928.  

Původ: Pochází pravděpodobně z Číny, teprve později se dostal do Japonska. Dávné dějiny má zřejmě společné s pekinézem a tibetským španělem. Stal se oblíbencem japonských císařů a jeho chov se omezoval skutečně jen na nejvyšší vrstvy. Do Evropy se poprvé dostal v polovině minulého století, nikdy však nedosáhl takové popularity jako pekinéz.  

Původ: Starobylý. Jeho předkové, tzv. lví psi, byli na dvorech čínských císařů chováni už v 6. století našeho letopočtu. Jejich držení bylo vyhrazeno pouze členům panovnického rodu, omezovalo se na areál Zakázaného města a bylo podřízeno velmi přísným regulím. Do Evropy se první pekinézové dostali až po vpádu britských vojáků do Pekingu v roce 1860. Tam okamžitě vzbudili pozornost a britští chovatelé je postupně přetvořili do dnešní vysoce prošlechtěné podoby.  

Původ: Zřejmě není blízkým příbuzným lhasy, ši-tzu a tibetského teriéra, neosrstěná čenichová partie spíše hovoří o příbuzenství s tibetskou dogou. Mnohem nápadnější je podobnost s pekinézem, s nímž má společné předky, přičemž tibetský španěl je zřejmě forma vývojově starší, původnější. Jeho předkové bývali uctívanými klášterními psy, ale plnili i úlohu hlídačů. Moderní evropský chov začíná až v roce 1934, rozhodující podíl na formování plemene měli britští chovatelé.  

Původ: Shodný s lhasa apso. K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.  

Původ: Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.  

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.  

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.  

Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.  

Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.  

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.  

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.  

Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.  

Původ: Starobylý. S podobnými malými psy "lvího" střihu se setkáváme už od 14. století na obrazech největších malířů, např. Lucase Cranacha, F. Goyi aj. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev. V novověku, s klesajícím významem šlechty, téměř vymizeli. K jejich regeneraci došlo až po 2. světové válce zásluhou belgické chovatelky Bennertové.  

Původ: I když bezprostředně pochází z Madagaskaru, jako všichni ostatní bišonci, i on je evropského původu. Na ostrov se pravděpodobně dostal s evropskými mořeplavci někdy v 16. - 17. století. Prý zde byl dokonce lovecky používán a za tímto účelem křížen s bedlingtonteriérem.