Původ: Pochází z anglického hrabství Yorkshire, jméno dostal podle říčky Aire. Jako plemeno se z různých drsnosrstých teriérů nejednotného typu začal formovat po roce 1860, byla přikřížena i další plemena (zřejmě otterhound, bulteriér, gordonsetr).

 

Erdelteriér

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Větší střední pes harmonické tělesné stavby, svalnatý a kompaktní. Hlava s dlouhou plochou mozkovnou, jemně modelovaná. Oči tmavé, malé, s typickým živým teriérským výrazem. Uši ve tvaru písmene V klopené dopředu, poměrně malé. Hřbet krátký, přímý a rovný, hrudník dosahuje až k loktům. Mezi žebry a kyčlemi má být jen malá vzdálenost. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na dvě třetiny původní délky. Srst tvrdá, hustá a hrubá. Zbarvení: rezavohnědé s černým sedlem.

Charakteristika: Na teriéra relativně klidný, přesto však aktivní, energický a pohyblivý pes. Přátelský, veselý, někdy trochu tvrdohlavý, při vhodném přístupu však přesto dobře cvičitelný a ovladatelný.

Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu, důslednou výchovu a výcvik a každé 3 - 4 měsíce úpravu srsti trimováním. Někdy má sklon prát se s jinými psy.

Užití: Původně především lovecký pes, užívaný k lovu vyder, ale i ovčácký, honácký a hlídací pes. Dnes všestranné pracovní plemeno, běžně skládá zkoušky z výkonů, včetně záchranářských a lavinových. Dobrý hlídač. Často držen jen jako společník.

Výskyt: Ve světě i u nás trvale oblíbený.

Možná záměna: Erdel se velmi podobá velšteriérovi, který je však o polovinu menší, takže záměna je vyloučena.