Původ: Nejméně 200 let staré plemeno pochází ze severní Anglie, kde ho chovali především horníci. Dříve bylo podstatně méně ušlechtilé a užívalo se při lovu králíků, lišek, jezevců, ale i vyder. Dnešní podoba se vykrystalizovala koncem 19. století a je výsledkem zušlechťování a křížení s vipetem a otterhoundem.

 

Bedlingtonteriér

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Menší, velmi elegantní pes bez jakýchkoli známek hrubosti. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou, bez viditelného stopu. Malé trojúhelníkové oči. Delší nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Krk dlouhý. Tělo mírně obdélníkové, pružné, dobře osvalené. Hřbet přirozeně vyklenutý. Ocas přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý. Srst charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich.

Charakteristika: Navzdory křehkému zjevu pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy.

Zvláštní nároky: Zhruba každé tři měsíce je nutno srst upravit stříháním. Pokud ji navíc pravidelně pročesáváme, pes prakticky vůbec neztrácí chlupy.

Užití: Kdysi lovecký, dnes už pouze společenský pes (i když nedávno konané pokusy o znovuvyužití bedlingtona v lovecké praxi dopadly úspěšně).

Výskyt: Méně často chované plemeno, i když jeho chov u nás má svou tradici.

Možná záměna: Nepravděpodobná, snad s pudlem, od něhož se liší obloukovitým hřbetem i celkovou stavbou těla.