Původ: Jméno dostal trochu neobvykle po románové postavě, farmáři jménem Dandie Dinmont z historického románu Waltera Scotta "Guy Mannering", jenž vlastnil šedožlutavé teriéry. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla už v roce 1815, je jasné, že už v té době se podobní teriéři ve Skotsku běžně vyskytovali. Byli používáni k lovu lišek, vyder, jezevců, hubili myši a potkany a spolehlivě hlídali pánův majetek. K jejich stabilizování do podoby samostatného plemene však došlo v roce 1875, kdy vyšel první standard a byl založen chovatelský klub.

 

Dandie Dinmont teriér

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Malý nízkonohý teriér s dlouhým tělem. Hlava velká, krytá nápadnou měkkou, hedvábnou srstí, která tvoří typickou čupřinu. Oči velké, zářivé, plné, jakoby zahleděné do dálky. Uši zavěšené, nasazené vzadu, přiléhající k lícím. Na konci mohou mít střapec. Krk silný, svalnatý. Končetiny krátké, mohutně osvalené, hrudní s mírně vybočenými tlapkami, pánevní o něco delší. Trup dlouhý, silný, pružný. Ocas kratší (20 - 25 cm), postupně se zužující, může být šavlovitě prohnutý , s vlajkou. Srst tvrdší, kadeřavá, ne drátovitá. Zbarvení: pepřové (černošedé) nebo hořčičné (červenohnědé až plavé).

Charakteristika: Na teriéra poměrně klidný, přátelský k lidem, ale většinou i k domácím zvířatům. Hravý, inteligentní, učenlivý, při práci horlivý, přitom snadno ovladatelný. V případě napadení se však dokáže velmi sveřepě bránit.

Zvláštní nároky: Srst vyžaduje 3x - 4x za rok mírné trimování a každodenní česání a kartáčování.

Užití: Kdysi lovecký pes. Dnes mimořádně dobrý společník.

Výskyt: Patří spíše k vzácnějším teriérům, u nás se vyskytuje poměrně často.

Možná záměna: Vzhledem k typické chocholce nepravděpodobná.

UPDATE:

FCI: III, číslo standardu: 168, zkratka plemene: DDT