Dusík je biogenní prvek. V živé hmotě se ze všech prvků, co jich na zemi je, vyskytují pouze prvky biogenní a ty dále dělíme na MAKROPRVKY (C,H,N,O,O,S,Na,K,Ca,Mg,Cl) a MIKROPRVKY(Fe,Cu,Zn,Co,B,J,F,Si,Rb,Sr,Ba,Zn,Ae,As,V). Makrolelementy se podílejí na hmotnosti živých buněk z 99,9%. A z nich pak C, O, N, H (uhlík, kyslík, dusík a vodík) tvoří celých 95%. Na mikroelementy zbývá tedy 0,1%. Nemusíme se tedy bát, že dusík zadusí nás či našeho psa a raději směle vnikneme do tajů, jež se za jeho názvem ukrývají. Nejdůležitější sloučeniny, kde se dusík významně účastní chemické stavby organické hmoty, jsou z našeho pohledu výživářů bílkoviny.

Ale co jsou vlastně zač, ty bílkoviny?

Jsou to velmi složitě strukturované vysokomolekulární komplexy látek, v jejichž základu stojí uhlík, vodík, dusík, síra. Některé obsahují též železo, fosfor či jód.

Základní stavební složkou bílkovin je 20 aminokyselin (AMK). Ty jsou vzájemně pospojované speciální (peptidickou) vazbou a tvoří originální struktury. Každá bílkovina je originálem a svým výčtem AMK a jejich pořadím je oproti ostatním jasně vymezena.

Jejich zajímavou vlastností je schopnost denaturace, tj. působením tepla či chemických látek (těžké kovy např.) měnit svou strukturu a specifické vlastnosti. Tento proces je nevratný, čehož příkladem je to, že vejce natvrdo se nikdy nemůže stát vejcem hniličkou. Právě těchto vlastností se ale využívá při výrobě a technologickém zpracování krmiv, kdy vhodnou úpravou lze zvyšovat dietetické vlastnosti krmiva.

Konkrétně rostlinné komponenty stravy (obiloviny) obsahují méně bílkoviny a naprostou převahu mají polysacharidy jako např. celulóza, která je nepostradatelná při výrobě papíru, ale jaksi není k jídlu. Přesto ale nemohou rostlinné složky ve stravě chybět, neboť sacharidy obecně jsou významnými "nositeli" energie (vedle tuků) a podílejí se na tvorbě vlákniny (později).

Živočišné bílkoviny mají vyrovnanější profil AMK než rostlinné a rovněž také vyšší stravitelnost a měly by být využívány s co největší efektivitou. Dělí-li se aminokyseliny na POSTRADATELNÉ a NEPOSTRADATELNÉ (esenciální), budiž řečeno, že esenciální AMK organizmus (pes) nedokáže sám syntetizovat a musí být přítomny v krmné dávce. Budeme-li provádět laboratorní rozbor na AMK u živočišných a rostlinných tkání, budou se jejich spektra výrazně lišit například v hodnotách Methionin, Treonin. Není tedy pravda tvrzení makrobiotiků či striktních rostlinopojídačů (vegetariáni a nic proti nim), že rostliny dokáží nahradit úplně živočišnou tkáň. Tyto AMK naprosto chybí a nedají se nahradit. Nebezpečná praktika především pro malé děti! Nedoporučuji! (viz literatura Dr. Fořt)

V rostlinné říši ale existuje jedna kynology zatracovaná plodina: SOJA. O soje bylo vyřčeno příliš polopravd a stejný díl lží. Soja obsahuje množství tzv. antinutričních látek. Ty ale svou neblahou schopnost tepelnou úpravou ztrácejí. Soja je velmi dobrým a v kategorii rostlin ojedinělým zdrojem kvalitního proteinu, má vysoký obsah aminokyseliny LYZINu. Kromě konkrétních "jednotlivých" případů intolerance soja není vysloveně nežádoucí zdroj proteinu. Je dokonce přítomna v recepturách renomovaných značek. Není mi známa odborná vědecká studie dávající tuto plodinu do klatby! Myslím si, že hysterii má na svědomí jiný než čistě výživářský zájem...

Právě proto, aby se snížila "nezdravá nerozbitnost" rostlinných molekul, je krmivo vystavováno tzv. EXTRUZI, kdy vlivem vysoké teploty a tlaku praskají buněčné membrány a působky žaludečních šťáv jsou hlubší a působivější. Samozřejmě, aby věc byla komplikovanější, jsou i některé bílkoviny nerozpustné ve vodě, solích i kyselinách a těm se říká fibrilární a jsou to například keratin(kůže), elastin(cévy, šlachy), kolagen(chrupavky, kosti).

Kvalita proteinů je posuzována tzv. PER (koeficient efektivity proteinu), kdy zjišťujeme přírůstek hmotnosti po podání určitého proteinu. PQI (index kvality proteinu) potom vyjadřuje srovnání konkrétního proteinu s vaječnou bílkovinou.

Koeficient efektivity proteinu (PER) v %

Tato tabulka jasně dokládá fakt, že obiloviny jsou v krmné dávce přítomny z jiného důvodu než jako zdroj proteinů. Tuto funkci plní v krmivech nižších kategorií, a jejich výživná hodnota je rovna pokakanému dvorku.

Kromě bílkovin jsou významnými dusíkatými sloučeninami třeba nukleové kyseliny, peptidy či různé volné amidy, alkaloidy či třeba močovina.

První ze jmenovaných je dočista dar z nebes. Je mohutným obeliskem čnícím do vesmíru. Jsou to DNA (deoxynukleová kyselina) a RNA (ribonukleová kyselina). Ony jsou tou složitě protkávanou krajkou, jež je základem genetické informace a života na Zemi. O jejich dvojitě-šroubovicovité struktuře se učily generace žáčků ve školách. Většina genetických poruch života je přičítána změnám ve struktuře či přepisu nukleových kyselin.

Metabolizmus dusíku:

Trávení obecně začíná v ústní dutině, když Vám pes roztrhne nohavici a běží s ní k hospodě. Pes vyprodukuje za 24 hod cca 0,5 - 3 l slin. Ty obsahují některé trávicí enzymy, např. ptyalin, který štěpí škrob, a jiné, jako třeba Lyzozým, který oceňovali již perští bojovníci. Dávali své rány utržené v boji s řeckými reky olizovat psům. Jejich sliny mají totiž díky lyzozýmu antibakteriální účinky. Sliny kromě ošklivých fleků na kalhotách upravují v ústní dutině - mordě chemické prostředí a zabraňují množení mikroorganizmů (de facto vlastně chrání i zuby před kazem...).Větší trávicí efekt nemají.

Vlastní trávení probíhá v žaludku a tenkém střevě. Psi jako masožravá zvířata mají relativně malý žaludek a uvnitř je na rozdíl od jiných zvířat (kůň, kráva...) celý pokryt žlaznatou sliznicí. Z historického hlediska prvé nám doložené pokusy a výzkumy trávení v žaludku přinesl v roce 1750 Francouz Reamur, který objevil neznámou látku rozpouštějící maso... Později jeden italský vědec zkoumal trávení sám na sobě polykáním pytlíčků s masem, které po průchodu traktem byly prázdné - maso se z nich ztrácelo. Až v roce 1835 Swann izoloval ze žaludku enzym PEPSIN v čisté formě.

Pepsin je hlavní trávicí žaludeční enzym. Je aktivovaný z neaktivní sloučeniny pepsinogenu přítomnou kyselinou chlorovodíkovou (HCL). Je známo dvojích cest vylučování HCL v žaludku: reflexní a nervová. Již Dr. Pavlov připisoval té reflexní větší důležitost. To odráží vysoký vliv CHUTI a VŮNĚ krmiva na jeho následné "zažívání". Čím lákavější a pro psa "barvitější" imaginace krmě ve psu vyvolá, tím lépe si s ní tělo poradí. Lapidárně řečeno, čím delší předehra, tím zaručenější úspěch. Proto dáváme psům před vlastním "žraním" poňufat kosti, pamlsky či jim jen kroužíme rendlíkem kolem nosu. Oni sice vrčí a šlehají po nás ohonem, ale kromě toho HLAVNĚ reflexně vylučují zvýšené množství pepsinu. Vlastní trávení je potom ještě dokonalejší. Dočista dočista!

Proces trávení dále pokračuje v tenkém střevě, kde se jednotlivé proteinové zbytky segmentují a štěpí na základní látky a ty jsou stěnou krevních kapilár resorbovány do krevního oběhu a tudy ke svým cílovým místům.

Je velice důležité hlídat vyváženou dusíkovou bilanci, aby dusík přijatý byl v rovnováze s vyloučeným.

Pokud Váš žaludek vše strávil bez úhony, sejdeme se opět za 14 dní.