Čím déle se probírám tzv. kynologickou literaturou, tím více se mi na mysl vtírá podobenství s babylónskou věží. Proč právě s ní? Co se dávno, pradávno, vlastně událo?

Babylón, hlavní město starověké říše Babylónie, ležící v jedné z kolébek lidské civilizace - v Mezopotámii, byl za chaldejské dynastie vskutku výstavní město. Rozmařilost a přepych šly ruku v ruce s nepokorou, ba neúctou k nejvyšší instanci. Tou nebyl panovník, nýbrž Bůh. Na to lidé, žijící v nadbytku, odjakživa rádi zapomínají a hřeší myšlenkou i činy. Biblická legenda líčí, jak stupňovitá stavba v chrámovém komplexu hlavního města měla sahat až do samého nebe. Za tuto troufalou myšlenku Bůh lidi potrestal. Nikoli ohněm a sírou, nýbrž zmatením jazyků. Přísný starozákonní Bůh tentokrát projevil svérázný smysl pro humor. Starověcí architekti a dělníci se nedokázali domluvit, každý dělal, co ho napadlo, cihla sem, cihla tam - a věž se zřítila. Sumersky se stupňovité věži říkalo Etemenanki. Lidé se nepoučili a dodnes budují megalomanské stavby, které jim neslouží ku prospěchu. Staří Sumeři by jednu z nich nazvali Temelinanki. Zmatení jazyků trvá!

Autorovi "psí" literatury se říká kynolog. Do češtiny lze toto slovo přeložit jako psíkolog, pesanolog, znalec psů, odborník na psy... Z jakého okruhu lidí se rekrutují kynologové? Je kynolog dlouholetý chovatel? Může být i nemusí. Kynolog nemusí být ani posuzovatel psů, ani zoolog, etolog, ani veterinární lékař... Kynologie není obor, který by se studoval na univerzitách jako archeologie, astrologie, psychologie, geologie... Z toho logicky vyvodíme, že kynolog je amatér, poučený laik, člověk disponující určitým stupněm "civilního" vzdělání, určitými zkušenostmi z chovu či soužití se psy, určitým stupněm odborných znalostí týkajících se psů, určitým stupněm angažovanosti, jíž se říká fandovství, a určitým stupněm přirozené inteligence, která toto vše dokáže přetavit v materii v podobě článku či knihy. Nebo také nedokáže!

Ti, kdož se prostřednictvím psů producírují v odborném tisku či drásají psům veskrze škodlivé knihy, jsou buď ve svém civilním zaměstnání bezvýznamní řadoví pracovníci, česky řečeno nýmandi, a výběrem senzacechtivé tematiky se zviditelňují, nebo arogantní nabobové, kteří opravdový zájem o psy a jejich prosperitu nemají. Kdyby měli, nemohli by plout na vlně protipsí hysterie a publikovat články, ba knihy o "bojových plemenech". Snášení "důkazů" o vrozené krvežíznivosti div ne trojhlavých psů o velikosti telete svědčí o naprostém nepochopení nebo o záměrném zkreslování role psa v dějinách. Abychom pochopili úlohu psa v dějinách lidstva, musíme pochopit zákonitosti dějinného vývoje. Pes v nich působil jako více či méně dobrovolný statista, jako kompars při natáčení historického velkofilmu.

Psi různých velikostí a různého temperamentu provázejí člověka dlouhá tisíciletí. Spory o tom, zda byla dříve zdomestikována koza či pes jsou čistě akademického rázu. Lze na ně odpovědět lakonicky - jak kde! V typicky pastevních oblastech nekonečných stepí zřejmě drží prvenství koza a ovce, v oblastech hlubokých lesů plných lovné zvěře pes.

Člověk je svým založením tvor velmi praktický, až prospěchářský. Až na světlé výjimky nikdy neudělal nic, co by mu nebylo k užitku. Proto se také říká užitkové zvíře, čímž se myslí zdomestikované, prošlechtěné a lidem prospěch přinášející zvíře. Pes je užitkové zvíře. Byl a je člověku k užitku.