Podobenky psů, zejména slavných asyrských dog, zachycené na prastarých reliéfech, kresbách a medailonech, hliněná soška statného psa, vymodelovaná prsty umělce v 8.-7. tisíciletí před n. l., či popisy velkých těžkých psů starověkými historiky právem evokují podobu dnešního mastifa, dogy, mastina... Nejvíce však dnešního středoasijce! Starověké podobenky válečných a bojových psů ukazují a kosterní nálezy potvrzují, že tito psi pocházejí ze psů střední Asie, kteří se při taženích Euroasijců do Evropy a Malé Asie křížili s tamějšími psími krasavicemi. Ze střední Asie si je spolu se žádaným zbožím odvážely i četné obchodní karavany mířící do Sumeru, Asýrie, Babylónie, Anatólie, Číny...

Starověký válečný a bojový pes tudíž nebyl nic víc a nic míň, než "dogovitý pelmel" - důraz byl pouze kladen na výšku a hmotnost zvířete a na jeho všestrannou použitelnost - při ochraně hradeb a ležení, při lovu i v boji!

Jakmile pes přestal bojovat a zápasit, jeho agresivita vůči člověku začala být jak "profesionálními chovateli", což byly bohaté vrstvy, chovající psy pouze k lovu, tak zejména lidovou selekcí nekompromisně vymycována. Z chovů byli vyřazováni agresívní jedinci - jakmile pes napadl člověka, byl utracen. Člověk takto jednal i z obavy ze vztekliny.

Pes se vrátil ke své původní službě - ochraně stád a majetku. Například středoasijec je zářným vzorem toho, jak lze lidovou selekcí vyšlechtit pracovního psa, přirozeně ostrého a vůči cizím lidem nedůvěřivého, stoprocentního obránce pána, který bezdůvodně nenapadne člověka. Už vůbec nepřichází u čistokrevného středoasijce, to jest středoasijce bez příměsi krve kavkazana, v úvahu útok na dítě, byť by měl k němu tisíce důvodů! Pes pouze strašlivě zařve - a důstojně odkráčí! Když dítě psa nadále pokouší, vyfasuje štípnutí zuby či úder čenichem. Moudrý pes je potrestá jako neposlušné štěně!

Totéž platí o statném kangalovi, který před tisícem let přišel do Turecka se svými pány, Turkmeny, a byl jimi v tomto duchu cílevědomě šlechtěn. Kangal je pes Kangalů, bývalých turkmenských bejů! Potomci v Turecku velmi vážených a vysoce postavených Kangalů a jejich psi, kangalové, spolu žijí dodnes!

 

Podobenka asyrké dogy

 

Válečný a bojový pes kdysi existoval, plemeno válečných či bojových psů jako takové nikoli. Proč tedy na počátku 21. století hovoříme o "bojových" plemenech? Proč přetřásáme vůči člověku údajně zaměřenou agresivitu těch či oněch plemen, když přirozená agresivita i těch nejostřejších psích jedinců díky dvaceti stoletím domestikace poklesla o více než 90 procent

Za bojová plemena jsou "takykynology" pokládána převážně plemena kulturní, zejména pak plemena člověkem nově vyšlechtěná z plemen kulturních. Vyšlechtěná za účelem zápasu se zvířaty, nikoli s lidmi. Proto jsou již předem "zaujatá" vůči cizím, stejně dominantním psím jedincům. I tuto vlastnost lze u psů ze zápasnických arén trpělivou, láskyplnou výchovou utlumit "do ztracena". Díky vysoce pokročilé domestikaci a vysoké inteligenci svých předků tito psi nikdy člověka bezdůvodně nenapadnou. Pokud je k agresivitě nedonutí sám člověk - chybnou výchovou, speciálním, čti zvrhlým výcvikem, trýzněním či nepochopením chování cizího psa v pro něj krizové situaci.