Podnět posluchače O. Černého týkající se investigativní žurnalistiky ČRo (duben 2016)

Text podnětu

Dobrý den,

analýza prezentace kauzy Agrotec ve vybraných pořadech odvysílaných Českým rozhlasem v období od 1. 7. do 31. 8. 2015 společnosti FOCUS připravená pro Radu Českého rozhlasu konstatovala, že lze označit za problematické, "jakým způsobem byl mediální obraz kauzy Agrotec ve vysílání Českého rozhlasu rámován, respektive jakým způsobem Český rozhlas nastoloval agendu Agrotec." Toto hodnocení lze však vztáhnout i na výstupy, jež produkuje investigativa Českého rozhlasu.

Investigativní výstupy Českého rozhlasu posluchačům nabízí analogicky to, co Theodor Adorno popsal ve svém textu The Radio Symphony (1941). Adorno rozebral, jak rozhlas jako mediatyp prezentuje symfonii - ve své podstatě ji trivializuje. Ačkoliv rozhlas dle Adorna demokratizuje přístup k hudbě, tak s rozšiřující se kvantitou se rapidně snižuje kvalita. Definovat kvalitu u rozhlasové investigativy je problematické. Snáze lze doložit, že Český rozhlas za dva roky od jmenování ministrů vlády premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) do funkcí (29. ledna 2014), téměř zcela rezignoval ve své programové nabídce na investigativu dotýkající se politické moci. Český rozhlas tak nenaplňuje dikci Kodexu Českého rozhlasu. Hlava II. Kodexu ČRo v článku 6.1 konstatuje, že "Český rozhlas poskytuje posluchačům informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů." V článku 6.3 Kodex tuto tezi upřesňuje: "Publicistické pořady Českého rozhlasu nabízejí především kritickou reflexi reality, musí zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. ... Při sledování vývoje demokratické společnosti je nezbytné uvádět investigativní publicistické pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů obyvatel. ... Spektrum zmíněných pořadů vychází z aktuálních potřeb společnosti."

Médiolog Jan Jirák ve Slovníku mediální komunikace (2004) veřejný zájem definoval jako abstraktně pojatou představu celospolečenské potřeby, jež se plně nekryje s žádnými individuálními ani skupinovými zájmy v daném společenství, ale představuje opatření či činnost, která danému společenství v určitém historickém kontextu prospívá jako celku.

Média mají v normativní teorii médií dle Schudsona (1995) sloužit metaforicky jako hlídací pes ve vztahu k výkonu moci státní i soukromé. V této kontrolní funkci je posláním médií odhalovat veškeré zneužívání moci a postavení, projevy nespravedlnosti a korupce. Schudson zdůrazňuje, že role médií jako hlídacího psa se odvozuje od představy, že média mají vůči společnosti nějaký závazek, který přesahuje prosazení médií na trhu v roli ekonomických subjektů. V této souvislosti lze mluvit o kvintesenci veřejné služby.

Vedení Českého rozhlasu často ČRo označuje za sebevědomou a respektovanou instituci. Rozhlasové médium bývá označováno v nejrůznějších průzkumech za jedno z nejvíce důvěryhodných médií. Halimi (1992) však nejen v souvislosti s rozhlasovými novináři jejich roli hlídacích psů významově posunul. Dle Halimiho nejsou těmi, kdo hlídá ty, jež rozhodují, ale ve strachu z nezaměstnanosti slouží těm, kteří rozhodují. Jsou novými hlídacími psy, přičemž tento termín získává zcela nový význam. V souvislosti s důvěryhodností rozhlasu jako mediatypu Halimi dodává, že jde spíše o dojem, než o fakta, neboť rozhlasové výstupy jsou hůře uchopitelné než například novinové texty a práci skutečně zanalyzovat veškeré relevantní rozhlasové výstupy si dá jen málokdo.

Velkým tématem mediálního prostoru v České republice je působení Andreje Babiše (ANO). Podnikatele, politika, mediálního vlastníka. Důvody pořizování médií podnikateli, aby mohli snáze ovlivňovat veřejné mínění, popsali např. Curran a Seaton (1991). Nadvládě prostřednictvím médií (hegemonii) se ve svém díle věnoval např. Gramsci (1968).

Média mají moc nastolovat témata, rámovat dění, zasazovat je do specifického kontextu a stereotypizovat je. Lippmann (2015) načrtnul definici stereotypu vymezením jeho čtyř funkcí. Jednou z nich je, že stereotypy slouží k uspořádání reality do snadno pochopitelné podoby. Jsou zásadní pro naše porozumění světu. Lippmann zároveň popsal, že v mediálním sdělení mohou být některé prvky záměrně vynechány. Burton a Jirák (2001) uvádějí, že trvalá a pravidelná nepřítomnost určitého prvku v mediální komunikaci může být hodnotově interpretovatelné sdělení.

Z důvodu výše uvedeného lze proto porušení výše uvedené části Kodexu ČRo považovat za velmi závažné. Analýza výstupů investigativy ČRo za období 29. ledna 2014 - 29. ledna 2016 přináší zjištění, že Český rozhlas (narozdíl od ČT) svou investigativou (nejen) vládní strany téměř absolutně pomíjí. Z analýzy investigativní práce Českého rozhlasu za období od 29. ledna 2014 do 29. ledna 2016 vyplývá, že Český rozhlas na téměř žádné kauzy spjaté s činností vlády a jejích členů nenarazil, případně se jim ve svém vysílání a při prezentaci na webu www.rozhlas.cz (záměrně?) vyhýbá. Z minulosti je znám případ, kdy reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa pracoval na příspěvku o Andreji Babišovi. Nic z těchto zjištění Český rozhlas neodvysílal a Janek Kroupa práci, za kterou jej platí jeho zaměstnavatel (ČRo), publikoval v časopise Reportér.

Jiné médium veřejné služby, Česká televize, v pořadu Reportéři ČT v období od 29. ledna 2014 do 29. ledna 2016 uvedla například tyto reportáže, jež se věnovaly Andreji Babišovi (ANO), jeho společnosti Agrofert a nejrůznějším podobám možného střetu zájmů ministra financí a předsedy hnutí ANO:

14. 12. 2015 - Stromečky za miliardy
30. 11. 2015 - Na koho míří kontrola
15. 6. 2015 - Chemická pomsta
11. 5. 2015 - Dobře načasovaný prodej
16. 2. 2015 - Dřevo pro Babiše
10. 11. 2014 - Jez? Ano
3. 11. 2014 - Z eráru krev neteče
14. 7. 2014 - Střet zájmů v číslech

Reportéři ČT se věnovali i podnikatelské minulosti ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) v reportáži Stíny minulosti ministra Brabce (19. 5. 2014), případně roli ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO) při možném pochybení při výběru mýta v ČR (Mýto v jednosměrce, 23. 3. 2015).

Na využívání a zneužívání novin a magazínů vydávaných radnicemi ovládanými stranami a hnutími napříč politickým spektrem upozornila reportáž Sebechvála za veřejné peníze (11. 1. 2016).

Reportéři ČT nemají problém upozornit ani případná možná pochybení regionálních politiků z nejrůznějších stran, ať se to týká náměstka hejtmana Karlovarského kraje Jiřího Červenky (ODS) v reportáži Ideály v praxi (4. 1. 2016), vedení Olomouckého kraje reprezentovaného zástupci ČSSD (Korupce a rakovina, 14. 4. 2014) nebo ostravského lobbisty Martina Dědice s těsnou vazbou na regionální politiky ČSSD - reportáže Reklama za stamiliony (16. 3. 2015) a Ostravský Janoušek (2. 2. 2015), případně politiků z více stran v Praze (Tunel, 30. 3. 2015)

Reportéři ČT se věnovali i sporu mezi ministrem financí Andrejem Babišem a ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (ČSSD), který se týkal možných předražených nákupů zdravotnické techniky (Zdravotnictví á la Richelieu, 19. 1. 2015).

Narozdíl od České televize se Českému rozhlasu a jeho investigativcům ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu v období od 29. ledna 2014 do 29. ledna 2016 něco podobného posluchačům nabídnout nepodařilo.

Investigativní práci Českého rozhlasu lze typologicky rozdělit do tří skupin. První je investigativa tzv. spotřebitelská. Věnuje se tomu, co masové auditorium, na které především Radiožurnál cílí, oceňuje. Posluchači Českého rozhlasu se tak například v lednu 2016 dozvěděli, že vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny postavilo pět manažerů mimo službu. Důvodem je možný střet zájmů kvůli zájezdům do rakouských Alp, které jim platila společnost Hewlett-Packard. Na případ ČRo upozornil už v říjnu 2015, kdy vedení VZP nařídilo rozsáhlou vnitřní kontrolu IT zakázek, které v předchozích letech získala společnost Hewlett-Packard.

Investigativci z ČRo se v červnu 2015 věnovali také tomu, že policie stíhá dva inspektory z brněnské pobočky České obchodní inspekce. Údajně si měli nechat od vietnamských obchodníků platit za to, že jim nebudou dělat problémy. Na případ reportéři ČRo upozornili poprvé v lednu 2015.

Mediálně nejvíce vděčný případ, který v posledních letech investigativci ČRo zveřejnili, je kauza bývalého trenéra hokejové reprezentace Vladimíra Růžičky. Ten ještě v době, kdy trénoval v pražské Slavii, přebíral od rodičů peníze. Růžička je považoval za příspěvek klubu, rodiče za peníze, které umožní jejich synům hrát hokej na vrcholné úrovni. Případ aktuálně řeší soud.

Reportéři Českého rozhlasu upozornili v lednu 2015 i na prodejce, kteří na předváděcí akci v Hodoníně vnucovali seniorům parní vysavač, při jehož koupi jim slíbili dárkovou kartu v hodnotě 30 tisíc korun. Žádnou jim ale nakonec neposlali. Rozhlasoví investigativci v tomto případě poodkryli celou síť firem a podnikatelů, kteří se tímto byznysem živí.

Jiným typem případu, na který ČRo upozornil, byla v srpnu 2014 kauza skupiny Čechů žalujících Českou republiku. Radiožurnál popsal případ, kdy žalobce v roce 2005 rakouská policie zadržela v kradeném autě. Český honorární konzul jim dle jejich slov nabídl, že za úplatek jim u soudu zařídí nízký trest. Jak ČRo zjistil, nezařídil nic a peníze si nechal.

Ne vždy se vše bezezbytku podaří. Za reportáž z července 2014, kterou Radiožurnál anoncoval tak, že „na táboře dělal vedoucího člověk souzený z šíření dětského porna“, Rada ČRo nejen zkritizovala, ale též konstatovala, že ČRo zcela nedostál svému Kodexu a zákonu o ČRo.

Investigativci ČRo se zaměříli i na to, jak funguje spolek Slunce naděje. V květnu 2014 nabídli příspěvek o tom, že na základě učení spolku muž, který onemocněl leukémií, odmítl klasickou léčbu a své nemoci podlehl.

Své posluchače ČRo také upozornil na případ manželky bývalého elitního policisty, která mohla podvádět s dekrety na privatizované byty. Nabízela jim je za úplatek, i když neměla možnost přidělení bytů ovlivnit.

Druhou kategorií je investigativa policejní. Vychází z kontaktů v bezpečnostní komunitě, které jsou ochotny Českému rozhlasu poskytnout informace. Loni v listopadu tak například ČRo přišel s případem podnikatele Albina Arifoviče. Ten kromě své spolupráce s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu dle zjištění ČRo čelí podezření, že s pomocí policejních informací vydíral podnikatele.

Investigativci ČRo se věnovali i případu Českou republikou nedávno vydaného Libanonce Alí Fajáda. Loni v červenci veřejnoprávní rozhlas nabídl informace o tom, do jaké míry souvisel únos pěti Čechů v Libanonu s Fajádovým zadržením v ČR.

Polské novinářské ocenění reportér Janek Kroupa získal za reportáž, v níž v říjnu 2014 dokázal rozmluvit polského podnikatele Andrzeje Izdebského. Ten Kroupovi popsal, jak dokáže dovést separatistům na Ukrajinu samopaly, munici a rakety za zhruba milion dolarů.

Reportéři ČRo se věnovali i případu, kdy zlínská krajská policie koupila od podnikatele Petra Tanko dvě budovy v centru Zlína. Jak ČRo upozornil, ředitel zlínské krajské policie Bedřich Koutný se v případu mohl ocitnout ve střetu zájmů. V červenci 2014 ČRo informoval, že B. Koutný ohlásil po dvaceti letech odchod ze své funkce.

Třetí skupinu investigativních reportáží nabízených Českým rozhlasem představují reportáže, které se týkají politického prostředí v ČR. Jejich problémem je, že se nedotýkají vrcholných politiků a jde často o případy řadu let staré, jejichž aktéři už nejsou těmi, kteří by aktuálně disponovali mocí a vlivem. Loni v září tak například investigativci ČRo přišli s tím, že lobbista a bývalý člen ODS Tomáš Hrdlička údajně nosil dárky Janě Nečasové, dříve Nagyové. A to v době, kdy pracovala jako šéfka kabinetu tehdejšího premiéra Petra Nečase. Pozoruhodný je prostor, který Český rozhlas svému zjištění věnoval. Vláda Petra Nečase skončila v červenci 2013, Tomáš Hrdlička mohl v září 2015 na nejposlouchanější stanici Českého rozhlasu Radiožurnál obhajovat sebe a jemu spřízněné osoby po dobu jedné hodiny, kterou rozhovor trval. Přiznal v něm například to, že v roce 2006 stál za zrodem strany Věci veřejné.

Podobně jako z mocenského dávnověku lze označit reporáž z března 2014 týkající se bývalých vlivných postav v rámci severočeské ODS Patrika Oulického a Alexandra Nováka. Rozhlas referoval o tom, že je prověřuje protikorupční policie, neboť podle kriminalistů měli prát špinavé peníze. Udělat to měli tak, že skrytě posílali desítky milionů korun do luxusního kasina. V době odvysílání reportáže preference ODS nedosahovaly deseti procent a oba její aktéři nezastávali žádné volené funkce.

Andreje Babiše se za dva roky jeho působení ve vládě alespoň vzdáleně týkaly tři reportáže nebo rozhovory, které Český rozhlas a jeho investigativci nabídli. V listopadu 2014 byl hostem Dvacítky Radiožurnálu uprchlý podnikatel František Savov. I když ani on, ani redaktor Janek Kroupa ani jednou nevyslovili jméno Andreje Babiše, letmo se dotli toho, co Savov řekl jinde. Že za jeho problémy stojí právě byznysový konkurent Babiš.

Druhá položka je z října 2015 a týká se Radmily Kleslové. V té době už měla její politická kariéra sestupnou trajektorii. Už 2. září 2015 Sabina Slonkové na severu Neovlivni.cz informovala, že Radmila Kleslová od společnosti ČEZ pobírala měsíční odměnu ve výši 100 tisíc korun. Její stranický šéf Babiš veřejně prezentoval, že mu vadí, že mu Kleslová o všech svých angažmá u firem ovládaných státem a Prahou neřekla. O tom, že Kleslová pracovala pro nejméně pět státem ovládaných firem, za což pobírala měsíčně až statisíce korun, Radiožurnál informoval 20. října 2015. Informace z příslušných smluv stanice získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Jediným případem, kdy Český rozhlas za poslední dva roky mohl politiky skutečně politicky ohrozit, je kauza týkající se ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO). Radiožurnál v březnu 2015 přišel s informací, že česká pobočka společnosti Skanska čelí podezření, že ze svého hospodaření v době, kdy ji řídil Dan Ťok, vyvedla nejméně 100 milionů korun. Ty dle bývalého hlavního auditora Skansky Anderse Blomquista měly sloužit k uplácení. Dan Ťok se na Radu ČRo obrátil s prosbou o projednání obsahu a objektivity reportáže. Rada ČRo se nezvykle rychle, už na své veřejné schůzi v dubnu 2015, postavila za autora reportáže Janka Kroupu, když konstatovala, že neshledala na postupu Českého rozhlasu v investigativní reportáži žádné pochybení.

Výše uvedená analýza vede k následujícím dotazům:
1. Proč se Český rozhlas narozdíl od České televize investigativy zaměřené na zástupce politické moci téměř zcela vyhýbá nebo ji téměř neprezentuje?
2. Proč Český rozhlas, když už na investigaci zaměřené na zástupce politické moci pracuje, svá zjištění nepublikoval alespoň na webu www.rozhlas.cz, když je nenabídl v rozhlasovém vysílání?
3. Srovnání s programovou nabídkou pořadu Reportéři ČT ukazuje značný nepoměr v mapování nejrůznějších podob možného střetu zájmů ministra financí Andreje Babiše. Proč se těmto tématům, narozdíl od České televize, investigativa Českého rozhlasu nevěnuje?
4. Proč dostal v programu ČRo Radiožurnál v září 2015 zcela nestandardní prostor podnikatel Tomáš Hrdlička? Jaké zásadní zjištění na časově nadstandardně dotované ploše tento rozhovor občanům nabídl?
5. Proč Český rozhlas, disponující narozdíl od soukromých médií ze zákona prostředky, jež v posledních letech přesahují dvě miliardy korun, preferuje ve své investigativě spotřebitele na úkor občana?

S pozdravem

Ondřej Černý

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Černý,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Váš podnět z 23. března 2016.

Děkujeme Vám za zajímavý, důkladně zpracovaný analytický vhled. Například Vaše rozdělení typů investigativních reportáží ČRo nebo jejich srovnání s investigativními pořady České televize pokládáme za inspirativní.

Váš podnět vedl RČRo k návrhu tohoto usnesení pro dubnovou veřejnou schůzi:

„Rada Českého rozhlasu pokládá za přínosný podnět Ondřeje Černého z 23. března 2016; text tohoto kritického podnětu bude součástí přílohy veřejně dostupného zápisu schůze RČRo z 27. 4. 2016. Podle Rady ČRo je plně oprávněné očekávat od investigativní žurnalistiky Českého rozhlasu, že se bude zabývat závažnými politickými a ekonomickými tématy intenzivněji, než tak činila dosud.“

Rada ČRo si k Vašemu podnětu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele vyjádření ze strany ČRo. Vypracoval je Mgr. Jiří Hošna, ředitel Komunikace a vnějších vztahů ČRo. Text připojujeme v příloze.
Rada ČRo se s vyjádřením neztotožňuje ‒ v některých částech není přiměřené závažnosti faktů a problémů, na které jste poukázal. Rada ČRo už v minulosti dala několikrát najevo, že od vyjádření ze strany vedení ČRo očekává věcnou argumentaci, nikoliv paušální sebehodnocení, které nyní opakovaně překládá Mgr. J. Hošna (např. „Český rozhlas se ve svém vysílání věnuje všem zásadním tématům a informuje o nich objektivně, vyváženě a nezaujatě“).

Vážený pane Černý, děkujeme Vám za poučnou zpětnou vazbu k práci Českého rozhlasu.
S pozdravem

Hana Dohnálková
předsedkyně Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

1. Proč se Český rozhlas na rozdíl od České televize investigativy zaměřené na zástupce politické moci téměř zcela vyhýbá nebo ji téměř neprezentuje?
Odpověď ČRo:
Český rozhlas v současné době jako jediné médium v České republice disponuje specializovanou redakcí investigativní žurnalistiky. Práci investigativců ČRo nelze poměřovat či srovnávat s pořady České televize, který mají zcela jiný koncept. Český rozhlas považuje za důležité, aby se jeho investigativní žurnalistika zaměřovala na široké spektrum jevů v české společnosti. To vyplývá i z úkolů a role, kterou ČRo jako médium veřejné služby má a plní. Investigativa ČRo se proto věnuje mimo jiné kauzám jak z oblasti ekonomiky, sportu, bezpečnosti, tak i politiky. Dokladem toho může být například nedávná reportáž, která přímo souvisela s v poslední době diskutovanou kauzou Čapího hnízda.

2. Proč Český rozhlas, když už na investigaci zaměřené na zástupce politické moci pracuje, svá zjištění nepublikoval alespoň na webu www.rozhlas.cz, když je nenabídl v rozhlasovém vysílání?
Odpověď ČRo:
Český rozhlas zveřejňuje výsledky investigativní práce svých reportérů jak v rozhlasovém vysílání, tak i na svých webových stránkách.

3. Srovnání s programovou nabídkou pořadu Reportéři ČT ukazuje značný nepoměr v mapování nejrůznějších podob možného střetu zájmů ministra financí Andreje Babiše. Proč se těmto tématům, narozdíl od České televize, investigativa ČRo nevěnuje?
Odpověď ČRo:
Viz odpověď 1. Český rozhlas se ve svém vysílání věnuje všem zásadním tématům a informuje o nich objektivně, vyváženě a nezaujatě. Detailně zpracovával ve svém zpravodajství vždy i dění, které souviselo s ministrem financí Andrejem Babišem. K poznámce, že jedno téma J. Kroupa psal pro časopis Reportér je potřeba uvést, že to bylo po dohodě s vedením Radiožurnálu poté, co se autor s šéfredaktorem shodli, že povaha chystaného materiálu a absence vypovídajících zvukových nahrávek si vyžaduje spíš písemné zpracování.

4. Proč dostal v programu ČRo Radiožurnál v září 2015 zcela nestandardní prostor podnikatel Tomáš Hrdlička? Jaké zásadní zjištění na časově nadstandardně dotované ploše tento rozhovor občanům nabídl?
Odpověď ČRo:
Úkolem Českého rozhlasu je přinášet posluchačům názorovou pestrost a nabízet jim možnost dívat se na danou problematiku ze všech možných úhlů pohledu. V tomto kontextu tak logicky patřil mezi respondenty ČRo i zmíněný podnikatel Tomáš Hrdlička. Měl to být začátek dlouhodobé řady, v níž by J. Kroupa zpovídal vlivné a zejména kontroverzně vnímané osobnosti. Bohužel, po odvysílání tohoto pořadu jsme oslovili 11 další potenciálních hostů. Všichni odmítli. Momentálně redakce diskutuje o obměněném modelu takového cyklu.

5. Proč Český rozhlas, disponující narozdíl od soukromých médií ze zákona prostředky, jež v posledních letech přesahují dvě miliardy korun, preferuje ve své investigativě spotřebitele na úkor občana?
Odpověď ČRo:
Český rozhlas vysílá pro širokou veřejnost a plní dobře svou veřejnoprávní roli. Nerozlišuje nijak mezi „spotřebitelem“ a „občanem“. Investigativní žurnalistika ČRo je zaměřená na dění v ČR jako celek a nijak témata, kterými se zabývá, neselektuje či neupřednostňuje jednu skupinu témat nad druhými.

Mgr. Jiří Hošna, ředitel Komunikace a vnějších vztahů