Stížnost posluchače J. Bocka ohledně hudební stránky ČRo Radiožurnál (březen 2017)

Text stížnosti

Dobrý den,
jsem pravidelným posluchačem českého rozhlasu a to stanice Radiožurnál. Na pravidelných cestách mým autem poslouchám všechny vaše pořady, zprávy a další informace. Kvalita všech informací se mi zdá velice dobrá, spousta užitečných informací a také sympatičtí moderátoři, které obdivuji.
Strašně mě ale mrzí, že pouze každá třetí až pátá písnička je česká. Vždyť jsme v Čechách, to se stydíte za naše české zpěváky? Kdo chce poslouchat angličtinu tak si může přeci naladit stanice vysílající v tomto jazyce, včetně písní. Nebo budete snad i mluvené slovo vysílat v angličtině? Opravdu, všechno je z mého pohledu dokonalé, ovšem skladba písní se mi totálně nelíbí, anglické písně většinou starší, v mnoha případech je stále opakujete. Nevadilo by mi kdyby jste více opakovali písně českých interpretů, pokud nemáte ve vašem hudebním fondu českých písní dostatek. Mohl bych vám napovědět, konkretizovat co chci poslouchat, ale snad jsem se vyjádřil jasně.
Mrzí mě, že nejste trochu více patrioti, vysíláte pro celou českou republiku ale mnohé regionální stanice, bez kvalitních zpráv, s nedostatečnými informacemi i s méně schopnými moderátory se dokáží z mého pohledu s tímto vyrovnat lépe.
Jiří Bock

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Bocku,

děkuji Vám za Váš kritický zájem o vysílání Českého rozhlasu, jemuž - jak doufám - zachováte i nadále přízeň navzdory Vašim výhradám. Vaši stížnost Rada ČRo předala příslušnému vedoucímu pracovníku ČRo s pokynem k vyjádření, jež k tomuto dopisu připojuji. S tímto vyjádřením se Rada ČRo ztotožnila.

K připojenému vyjádření ještě dodávám, že jako nevelká země bohužel nedisponujeme v oblasti populární hudby, těšící se oblibě cílové posluchačské skupiny 30-50 let, dostatečné množství písní, jež lze považovat za vhodné pro veřejnoprávní vysílání.

S přátelským pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně

Vyjádření vedení ČRo

Dobrý den,

hudební dramaturgie ČRo Radiožurnál primárně cílí na věkovou skupinu 30 až 50 let. Tedy na třicátníky a čtyřicátníky. V jednom rozhlasovém okruhu opravdu nelze pokrýt potřeby posluchačů všeho věku. To šlo v době, kdy nebyl trh přesycen rádii. A my na něm chceme uspět. Nelze tedy hrát od Bacha po Vlacha, protože hrát všem znamená nehrát v konečném důsledku pro nikoho. Proto i Český rozhlas důsledně definoval programy (i hudební) jednotlivých okruhů tak, aby konvenovaly logickým cílovým skupinám, nekanibalizovaly se a navazovaly na sebe. Proto také ČRo Radiožurnál hraje mnohem méně tuzemské tvorby než stanice sesterské. Ovšem bez nadsázky se dá říct, že i tak na ČRo Radiožurnál hrajeme vše české a slovenské, co cílová skupina buď přijímá, nebo minimálně vyloženě neodmítá. A věřte, že takové tuzemské hudby, která je pro tak široce rozkročené publikum při rozhlasovém poslechu přijatelná, je opravdu málo. Je nutné si uvědomit, že ne všechny kapely a interpreti jsou pro všechny a nutně musí znít na všech okruzích ČRo. Sesterské stanice ČRo Dvojka a ČRo Region hrají více než 75% domácí tvorby. Je to i tím, že mají jinou, starší cílovou skupinu, která preferuje tuzemskou hudební tvorbu. Pro ně je kde brát. Pro třicátníky a čtyřicátníky je to už horší. Každé rádio se snaží zaujmout svoji cílovou skupinu a mít patřičné výsledky. A ty v případě ČRo Radiožurnál zatím potvrzují, že pro danou cílovou skupinu to funguje více než dobře.

Další neoddiskutovatelný fakt je i tvorba tuzemských skupin v jiných jazycích. Angličtina samozřejmě dominuje. Například skupiny Charlie Straight či Support Lesbiens, zpěvačka Lenny, zpěvák Jakub Ondra, Helena Zeťová. Francouzsky zpívá Iva Fruhlingová z Litvínova. A našli by se další.

V současném fragmentovaném rozhlasovém trhu opravdu nejde sloužit na jednom okruhu všem. Nejedná se o libovůli dramaturga, ale o vůli posluchačů, kterou pečlivě zjišťujeme a zapracováváme do vysílání.

Důkladný výzkum, který průběžně i nadále pokračuje, hrajeme to, co prochází posluchačskou zpětnou vazbou z daných cílových skupin. Ale s pokorou samozřejmě dodávám, že všem se zavděčit nelze. Ale hledáme tedy cestu k většině v dané cílové skupině. Na rozdíl od hudebních stanic to máme složitější jednak v soustředěnosti poslechu kvůli informacím, a také v samotné podstatě toho, proč nás lidé poslouchají. ČRo Radiožurnál nevyhledávají lidé kvůli určitému stylu či stylům hudby tak, jako tomu je u stanic soukromých, kde je to obvykle bez jakéhokoli obsahu sdělení, postavené na atmosféře.

Děkuju za pochopení.

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství