Stížnost posluchače M. Adámka ohledně komentáře na stanici ČRo Radiožurnál (duben 2017)

Text stížnosti

Ctěná rado, dnes jsem pozorně vyslechl na Rdž podrobný rozbor a komentář o údajné Medveděvově korupci. Ačkoli bylo akcentováno, že jde o důkazy, žádný důkaz jsem neslyšel. Asi jsem nedoslýchavý.
Vlastnictví majetku, byť obrovského, není trestné. To nám vtloukáte do hlavy 27 let a když se někdo pozastaví nad astronomickými majetky našich "privatizátorů", s gustem nás nálepkujete za postkomunistické čecháčky postižené závistí stejných žaludků. Jsou takovými čecháčky i demonstrující Rusové?
Asi Vám uniklo, že podezřelý nebo obviněný musí být v rámci našeho právního řádu a západní kultury považován za nevinného tak dlouho, dokud mu není prokázána vina nade vší pochybnost. V případě pochybnosti má soud, v daném případě rozhlasový, rozhodnout ve prospěch obžalovaného - to v Západní Evropě platí dva tisíce let od dob Říma.
Princip prezumpce neviny jste nejen nedodrželi, ale flagrantně porušili. Mimoto asi nevíte nebo nechcete vědět, že demonstrace ruské opozice a občanské neposlušnosti nebyly primárně mířeny proti Medveděvovi, ale proti režimu před prezidentskými volbami. To je legitimní a je to nezbytný článek nepřímé kontroly moci. Nicméně byly synchronizovány s průjezdem americko britských vojenských jednotek k ruským hranicím, stejně jako s demonstracemi v Bělorusku, a to už je stejně nepřijatelné vměšování do vnitřních záležitostí suveréní země, jako údajné a zatím nikým neprokázané ruské hackerské angažmá v prezidentských volbách USA.
Vedle toho, už několikrát jsem Vás upozornil na to, že korupčního jednání, a to až na úrovni poslanců dumy, se pravidelně a dlouhodobě dopouštěli, pokud se dále nedopouštějí, i Američani. Proč? Protože, podle jejich slov, v Rusku to jinak nešlo.
Dnes poprvé jsme z Vašich úst slyšeli jasnou informaci, že strany bojující v občanské válce v Jemenu podporuje Saúdská Arábie a Írán. Jinak řečeno, jde o strategický střet Američanů s Rusy.
Ptám se Vás: kolik milionů migrantů, kolik milionů mrtvých a kolik milionů dětí mrtvých hladem potřebujete, abyste se vzpamatovali a začali užívat rozum?
Milan Adámek

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Adámku,
děkujeme za Váš podnět, který jsme prostřednictvím generálního ředitele předali řediteli zpravodajství Janu Pokornému. K jeho vyjádření nemá Rada Českého rozhlasu výhrady a ztotožňuje se s ním.
Doufáme, že i přes Vaše výtky zachováte i nadále přízeň stanicím Českému rozhlasu.

S přátelským pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně

Vyjádření vedení ČRo

Dobrý den,

ze stížnosti pana Adámka není zřejmé, na kterou část vysílání ČRo Radiožurnál reaguje. Pokud má na mysli polední Hlavní zprávy 27. 3., naráží zřejmě na tu část, v níž byla řeč o tom, že padesátiminutový snímek Alexeje Navalného o majetku ruského premiéra vzbudil velkou pozornost. V pondělí 27. 3. už měl na internetu 11 000 000 shlédnutí.

Z novinářského pohledu působí dokument přesvědčivě, přináší nejenom záběry nemovitostí a pozemků, ale i dokumentaci k nim, ukazuje toky peněz. Ruský premiér se k tomuto dokumentu vyjádřil až po týdnu – čemuž jsme se ve vysílání také věnovali. V analýze v Hlavních zprávách samozřejmě zaznělo, že Navalnyj chce kandidovat ve volbách na příštího ruského prezidenta, byť podle ruských zákonů se jako trestaný zřejmě nesmí v příštích pěti letech aktivně zúčastnit ruské politiky. Tím se zabývala i část publicistiky v Hlavních zprávách po 18. hodině. Politolog Jan Šír z FSV UK odpovídal na otázky týkající se zadržení Alexeje Navalného. Vysvětluje, proč patrně nebude moct kandidovat. Ani v jedné z analýz nebyla kolize s presumpcí neviny. Pan Adámek zdůrazňuje, že demonstrace ruských občanů nebyly namířeny proti tamnímu premiérovi – a má pravdu. Ve vysílání bylo řečeno, že to jsou demonstrace proti korupci. Má pravdu i v té části kritického mailu, kde píše, že vlastnictví majetku není trestné. Povinností žurnalistů je ale zkoumat, jak se ten který politik k majetku dostal, zda odpovídá jeho příjmům a finančním možnostem. To dělají novináři v USA, Rusku i v České republice.

Pan Adámek klade v závěru sugestivní, ale klíčovou otázku - kolik milionů migrantů, kolik milionů mrtvých a kolik milionů dětí mrtvých hladem potřebujete, abyste se vzpamatovali a začali užívat rozum? Nad tím je potřeba se hluboce zamyslet. A je to další úkol novinářů, klást podobné otázky politikům.

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství