Stížnost posluchače M. Fatera na nevyvážený výběr hudební produkce ČRo Radiožurnál (září 2015)

Text stížnosti
viz příloha

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Fatere,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Vaši stížnost z 19. 7. 2014, která byla Radě ČRo postoupena Radou pro rozhlasové a televizní vysílání dne 13. 8. 2015.

I v návaznosti na Váš podnět radní požádali ‒ stejně jako už několikrát v minulosti ‒ vedení ČRo o informace týkající se počtu aktivních skladeb v příslušné počítačové programové aplikaci (Selector), podílu hudby a mluveného slova a poměru písní zpívaných česky a v cizích jazycích. Zajímali jsme se rovněž o to, jakým způsobem ČRo zjišťuje hudební preference svých posluchačů.

Řadu těchto informací obsahuje vyjádření ze strany ČRo, které si k Vašemu podnětu Rada Českého rozhlasu vyžádala. Vyjádření poskytl Jan Pokorný, šéfredaktor stanice ČRo Radiožurnál. Text připojujeme v příloze.

K hudební stránce stanice ČRo – Radiožurnál (a také ČRo Dvojka) Rada ČRo uspořádala dne 1. 12. 2011 veřejný seminář, kde spolu diskutovali odborníci, hudební publicisté a zástupci ČRo. Videozáznam té veřejné debaty je dostupný na internetových stránkách Českého rozhlasu − http://www.rozhlas.cz/rada/seminare/_zprava/videozaznam-seminare-rady-cro-k-hudbe-na-stanicich-radiozurnal-a-dvojka--984174

Věříme, že Vás ta diskuse zaujme. Krátce po ní doznala hudební stránka Radiožurnálu změn, na jistou dobu tehdy ubylo stížností posluchačů. Nyní ale podnětů podobných, jako je ten Váš, opět začíná přibývat. Rada ČRo se proto bude daným tématem opět více zabývat.

Vážený pane Fatere, děkujeme Vám za Váš aktivní zájem o vysílání Českého rozhlasu.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Radiožurnál je zpravodajská stanice zhruba s polovičním podílem hudby. Denně nás
poslouchá cca 850 000 posluchačů. Tedy stejně tolik individuálních vkusů, preferencí, a to
vše v kategoriích líbí x nelíbí. V uplynulém roce prošla hudební složka Radiožurnálu
výraznou obměnou. Nastavili jsme si nové parametry a ty dodržujeme. Podoba hudebního
formátu stanice Českého rozhlasu Radiožurnál je průběžně konzultována s posluchači
prostřednictvím intenzivních hudebních testů, kde pravidelně zjišťujeme jejich preference
včetně líbivosti i ohranosti. Vnímání hudební složky vysílání je samozřejmě velmi
individuální a hledat většinovou shodu je velmi složité. Rozhodně jedním z hlavních kritérií je
hledání optimální žánrové i interpretační vyváženosti. Radiožurnál ladí posluchači
především kvůli informacím a informace zajímají vyznavače různých hudebních stylů a
interpretů a hledat shodu na hudbě vysílané na Radiožurnálu není vůbec snadné a její
vnímání bude mít vždy subjektivní aspekty a bude vždy vyžadovat ze strany jednotlivých
posluchačů určitou míru tolerance.

Co se opakování písní týče, jsme i v tom limitování jen tím, co posluchači vedle sebe při
poslechu Radiožurnálu slyšet chtějí, nebo alespoň slyšet snesou. Aktuálně rotujeme 1333
písní (z toho je 374 česky nebo slovensky zpívaných od zhruba 100 interpretů). Právě jsme
asi v polovině zapracovávání dalšího hudebního testu, kde bylo hodnoceno 600 ukázek.
Písně jsou pak rozděleny do různých kategorií nejen podle toho, z jakého období jsou a jak
se lidem líbí, ale velký důraz klademe i na ohranost. Samozřejmě nás nejvíce zajímají
výsledky v primární cílové skupině 30 až 50 let, přihlížíme ovšem i na to, co říkají
padesátníci. Na začátku a na konci takto široce rozkročené cílové skupiny už se však
hudební preference mnohdy vylučují. Rodiče s dětmi obvykle nemají stejný hudební vkus,
natož pak vnoučata s prarodiči. I tak si musíme vybrat a i přes tak široké zacílení hledat
shodu. Je to složité. Hrát vše a pro všechny v dnešní době nejde, to pak hrajete pro nikoho.
A také není cesta hrát úplně vše jen proto, abychom se neopakovali, byť by to bylo
posluchačskému výběru navzdory. Tohle u masově poslouchaných stanic nefunguje. Proto
to intenzívní testování, kterým můžeme získat jediný možný návod na to, čím hudební formát
naplnit. Obecné zvolání „vždyť je přece tolik krásných písní“ je pravdivé jen částečně. Ano, je
jich určitě spousta, ale v testech se mimo jiné ptáme, zda tu či onu píseň, třeba i kladně
hodnocenou, chtějí lidé slyšet na Radiožurnálu. Je spousta muziky, kterou posluchači chtějí
slyšet, ale leccos třeba také v okamžiku, kdy na to mají čas a náladu a ne coby píseň, která
na ně vypadne mezi reportážemi z vysílání. A jelikož má být Radiožurnál nejmasověji
poslouchaný okruhem ČRo, musí i jeho formát primárně stát na písních s hitovým
potenciálem. Tak to funguje u masově poslouchaných rozhlasových stanic po celém světě.
Ve srovnání s opravdu srovnatelnými veřejnoprávními okruhy v Evropě máme pořád o 300
až 400 více aktivních písní. A průběžné práci s hudbou věnujeme velkou pozornost. Můžeme
však jenom tam, kam nás posluchačská většina pustí. Podle toho jsou nastaveny i rotace,
písně ze staršího hudebního základu mají rotaci od zhruba tří a půl do pěti a půl dne.
Novinkové pak 16 až 32 hodin. Jedná se však o písně, které v této rotaci vydrží jen tak
dlouho, jak to posluchači v testech dovolí. Jakmile jejich obehranost či líbivost klesá,
přeřadíme je jinam nebo vyřadíme úplně. Jen ještě dodejme, že mezi posluchači jsou lidé,
kteří rozhlas vnímají intenzívněji, než drtivá část posluchačů. Ti Radiožurnál poslouchají
denně zhruba 3 hodiny a to obvykle vždy v nějakých konkrétních pásmech. I podle toho jsou
tedy nastavena rotační pravidla písní.

Jan Pokorný
šéfredaktor ČRo Radiožurnál