Stížnost posluchače P. Štěpánka ohledně označování politiků ve zpravodajství (červen 2015)

Text stížnosti

Vážená Rado!

V § 31 odst. 2 zákona o vysílání 231/2001 Sb. se uvádí:

"Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření
názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru."

Je běžnou praxí České televize i Českého rozhlasu, že politiky - kupříkladu Nigela Farage či Marine Le Pen - či politická uskupení, kteří jsou kritičtí k Evropské unii, zcela běžně tituluje v lepším případě jako populisty, v horším jako extremisty. A činí tak opět zcela běžně přímo ve zpravodajství.

Je to evidentní porušení zákona, neb se jedná o hodnotící komentář, jenž by měl být oddělen od informací zpravodajského charakteru. Nemluvě o tom, že jde o zcela subjektivní hodnocení.

S pozdravem

Mgr. Petr Štěpánek

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane magistře,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Váš podnět z 6. května 2015.

Rada ČRo hodlá v blízké budoucnosti zadávat další nezávislé odborné analýzy vysílání Českého rozhlasu. Je možné, že takto necháme posoudit i tu problematiku, kterou zmiňujete.

Zatím si Rada ČRo k Vašemu podnětu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Poskytl je Mgr. René Zavoral, programový náměstek Českého rozhlasu. RČRo toto stanovisko na své veřejné schůzi dne 24. června 2015 vzala na vědomí. Text připojujeme v příloze. Pro úplnost dodáváme, že to neznamená, že by se RČRo bez dalšího ztotožnila s hodnocením obsaženým v závěru vyjádření.

Vážený pane magistře, děkujeme Vám za aktivní zájem o vysílání Českého rozhlasu. Váš podnět vedl k vypracování stanoviska ČRo, které je co do podrobnosti a rozsahu nadstandardní oproti tomu, jak vedení ČRo většinou v podobných případech reaguje. Již nyní je tedy možné předpokládat, že Váš podnět přispěl k výraznější sebereflexi ČRo nejen ohledně Vámi zmiňovaných přívlastků, ale obecně.
Dané téma je zajímavé i tím, že se radní ČRo v minulosti několikrát pozastavili nad související problematikou afiliací (ne-)uváděných u jednotlivých respondentů či spolupracovníků vysílání ČRo. Zabývali jsme se rovněž tématem dostatečného oddělování zpravodajských a názorových novinářských žánrů a přístupů. Otázka (ne-)uvádění přívlastků charakterizujích politickou orientaci určitých subjektů se vynořila i při diskusi o pořadech ČRo věnovaných četbě ze zahraničního tisku.

Jak uvedeno, je pravděpodobné, že se daná problematika bude předmětem některé z nezávislých odborných analýz, které Rada ČRo hodlá iniciovat.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Toto vyjádření se zabývá problematikou názorů, hodnotících komentářů a informací
zpravodajského charakteru výhradně z hlediska § 31 odst. 2) zákona o rozhlasovém a
televizním vysílání, zákona o ČRo a Kodexu ČRo, nikoli z hlediska ochrany osob dotčených
obsahem rozhlasového nebo televizního vysílání (právo na odpověď) ani z hlediska ochrany
osobnostních práv dle dalších právních předpisů (např. občanského zákoníku).
1. Právní úprava problematiky názorů, hodnotících komentářů a informací zpravodajského
charakteru v rozhlasovém vysílání
2. Judikatura ve věci názorů, hodnotících komentářů a informací zpravodajského charakteru
a úlohy médií veřejné služby
3. Politický extremismus a populismus z hlediska oficiálních vládních dokumentů
4. Nigel Farage / UKIP a Marine Le Pen / Národní fronta ve vysílání ČRo
5. Závěr

1. Právní úprava problematiky názorů, hodnotících komentářů a informací
zpravodajského charakteru v rozhlasovém vysílání

a) zákon č. 231/2001Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění
pozdějších předpisů
Problematiku názorů a hodnotících komentářů a informací zpravodajského charakteru
v rozhlasovém vysílání upravuje Petrem Štěpánkem uvedený § 31 odst. 2) zákona č.
231/2001Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších
předpisů. Jiné ustanovení tohoto zákona tuto problematiku neupravuje.

b) zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu názory, hodnotící komentáře a informace
zpravodajského charakteru výslovně neupravuje, v § 2 odst. 2) písm. a) je mezi hlavními
úkoly veřejné služby uvedeno „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku
vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,“

c) Kodex ČRo
Problematiku názorů, hodnotících komentářů a informací zpravodajského charakteru
upravuje Kodex Českého rozhlasu (dále je „Kodex“) v několika ustanoveních:
6.7 Český rozhlas striktně rozlišuje mezi informací zpravodajského charakteru (zprávou) a
hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí informace o určitém ději nebo
stavu obsahující zpravidla také informaci o postojích hlavních aktérů události, která je
předmětem zprávy. Není dovoleno vydávat za zprávy pouhé domněnky. Hodnotící soud
vyjadřuje názory, postoje nebo pocity. Český rozhlas ve svém vysílání jednoznačně, pro
posluchače zřetelně, odděluje zprávy od hodnotících komentářů. Zvláště není přípustné
směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora.
6.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Český rozhlas je při
získávání a zpracovávání informací plně povinen zjistit a posluchačům zprostředkovat
věcně správný obraz skutečnosti. V případech, kdy to není beze zbytku uskutečnitelné
pro nemožnost opatřit si všechny informace, musí postupovat tak, aby se pravdě
maximálně přiblížil. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného
aspektu je vždy hrubým porušením této povinnosti.
6.9 Český rozhlas smí odvysílat zprávu ověřenou alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě
vzájemně nezávislých zdrojů, pouze v případě informací, které oficiálně zpřístupnily
veřejné úřady a instituce, postačí jeden oficiální zdroj, není-li z okolností zřejmé, že jde o
nepravdivé nebo nepřesné údaje. Český rozhlas za smluvně stanovených podmínek
odebírá zpravodajský servis renomovaných agentur, které odpovídají za pravdivost a
správnost svých informací. Pokud není patrný důvod k pochybnostem o informaci ve
zprávě nebo pokud není patrná chyba, nemusí redaktor každou zprávu agenturního
servisu odebíraného Českým rozhlasem ověřovat. V případě sebemenší pochybnosti o
správnosti údajů z agenturního servisu je redaktor povinen okamžitě takovou informaci
ověřit alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Pokud je v naléhavých případech pro
nemožnost ověřit informaci u druhého zdroje a s ohledem na váhu veřejného zájmu, k
němuž se zpráva vztahuje, výjimečně nezbytné odvysílat informaci pocházející pouze z
jednoho zdroje, musí na to být posluchač upozorněn.
6.10 Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy.
To však Český rozhlas nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a
publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez
klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno. Tato povinnost však
nebrání zprostředkovat posluchačům hodnotící soudy aktérů událostí. V takovém případě
Český rozhlas ponechá na posluchači, aby si učinil vlastní názor, zda aktéři událostí
předkládají hodnotící soudy čestně.

2. Judikatura ve věci názorů, hodnotících komentářů a informací zpravodajského
charakteru a úlohy médií veřejné služby
Pro aplikaci § 31 odst. 2) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je klíčový rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 36/2012 – 24 ze dne 3. dubna 2012 ve věci příspěvku
Nutnost, nebo obchod s kamarády odvysílaném dne 11. dubna 2010 na programu ČT1
v pořadu Události od 19:00 h., který obsahoval podle rozhodnutí Rady pro rozhlasové a
televizní vysílání nepodloženě hanlivá a zavádějící označení „šedá eminence“, či „kmotři
ODS“ a odkazy na v reportáži blíže neosvětlené kauzy, které dávala ČT do vzájemných
neodargumentovaných souvislostí.

Nejvyšší soud se v uvedeném rozsudku s oporou v odborné literatuře vyjádřil k rozdílům
mezi zpravodajstvím a publicistikou. NSS vyšel z žurnalistické doktríny, „podle níž je úkolem
zpravodajství pohotově přinášet věcnou informaci o aktuální události, kdežto účelem
publicistických sdělení je informace komentovat a hodnotit, své adresáty pak získávat,
přesvědčovat a vybízet. Smyslem zpravodajství je tedy výlučně veřejnost nezaujatě
informovat, teprve cílem publicistiky je veřejné mínění ovlivňovat. Objektivita je základním
požadavkem kladeným na zpravodajství, které se pokouší věcně, nestranně a
nemanipulativně oddělit zprávu od komentáře. Ústřední charakteristikou takového postupu je
ověřování pravdivosti výpovědi. Pojem objektivita tedy v sobě zahrnuje správnost (přesnost),
transparentnost (uvádění pramenů) a věcnost (absence vlastních hodnocení)“.
NSS se v uvedeném rozsudku dále vyjadřuje k mezím svobody projevu ve vysílání::
„Svoboda projevu nemůže být chápána jako blanketní zmocnění provozovatelů vysílání
předkládat veřejnosti jakékoliv informace, bez ohledu na podústavní veřejnoprávní regulaci
rozhlasového a televizního vysílání. Na základě stávající právní úpravy žalobkyni svědčí
právo vyjádřit svůj názor na dění ve společnosti, nicméně toto právo by měla využívat
především v publicistických pořadech, nikoliv ve zpravodajství. V něm je naopak nutno trvat
na věcnosti a užívání pokud možno neutrálních výrazů.“
V další části se rozsudek NSS vyjadřuje k tomu, zda jsou pojmy „šedá eminence“ a „kmotr
ODS“ hodnotovými soudy: „Podle názoru Nejvyššího správního soudu však označení
„šedá eminence“ a „kmotr ODS“ nejsou hodnotovými soudy (popř. hodnotícími
výroky), nýbrž označení mající popisný charakter, tedy nesoucí určitou faktickou
informaci.
Pojem „šedá eminence“ je dlouhodobě zaužívaným označením pro důležitou, vlivnou či
dokonce mocnou osobu v pozadí, tedy navenek nepříliš viditelnou (viz např. Klégr, A.
Tezaurus jazyka českého. Slovník českých slov a frází souznačných, blízkých a příbuzných.
Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007, s. 1031). Obecně není označením hanlivým a
samo o sobě tedy nenarušuje věcnost reportáže. Jakkoliv může být v souvislosti s politikou v
očích veřejnosti vnímáno toto označení negativně, není tomu tak pro samotný obsah tohoto
pojmu. Negativně je vnímáno spíše ovlivňování politiky osobami, které jsou v pozadí a
mnohdy tak ani nenesou žádnou politickou odpovědnost (jejich působení v politice nemohou
voliči příliš ovlivnit). Negativní vnímání ze strany veřejnosti proto nijak nezpochybňuje
skutečnost, že označení „šedá eminence“ má popisný charakter. Jejich užitím v reportáži
nemůže být narušena její objektivita, ledaže by bylo prokázáno, že osoba takto označená ve
skutečnosti šedou eminencí není. V takovém případě by totiž reportáž obsahovala
nepravdivé informace.
Co se týče označení „kmotr ODS“, jedná se v souvislosti s politickou scénou o označení
novější, nicméně taktéž již výrazně zaužívané a všeobecně srozumitelné. Zpravidla jsou jím
označovány osoby spojující byznys s politikou či obecněji osoby s výrazným neformálním
vlivem na určitou politickou stranu (v tomto případě ODS) na úrovni určitého politického
regionu, často však s přesahem do jiných politických subjektů a regionů. Již z uvedeného je
zřejmé, že v oblasti české politiky má pojem kmotr značně posunutý význam oproti jeho
dosavadnímu užívání. Ačkoliv nejde o výraz zcela neutrální, je významovou zkratkou,
umožňující rychle, stručně a výstižně popsat roli osoby v mocenském systému.

Označení „kmotr“ proto nelze a priori považovat za hanlivé či nedůvodně výrazně
snižující vážnost osoby.
Přestože označení „kmotr“ není zcela neutrální, podobně jako „šedá eminence“
představuje především ve zpravodajství a publicistice hojně užívanou a srozumitelnou
novinářskou zkratku o určitém obsahu. Užitím této zkratky nijak významně netrpí
věcnost veřejnosti předkládané informace, a tudíž objektivita celé reportáže. Užívání
podobných výrazů se nelze zcela vyvarovat ani ve zpravodajství, kde je právě použití
novinářských zkratek vynucováno požadavkem na stručnost s ohledem na omezený
časový prostor. Požadavek věcnosti nelze chápat jako požadavek absolutní „sterility“
zpravodajství. Byť tedy nebyl Českou televizí v posuzované reportáži užit pojem zcela
neutrální, bylo jeho užití legitimní, neboť lze obtížně hledat jiné významově
odpovídající a zároveň neutrální označení, aniž by bylo potřeba v reportáži obsáhle
vysvětlovat postavení té které osoby v mocensko-politickém systému. Ani užitím
označení „kmotr ODS“, jakožto označení popisného, tedy nemůže být narušena
objektivita reportáže, ledaže by bylo prokázáno, že osoby takto označené ve
skutečnosti kmotry ODS nejsou.
Lze shrnout, že v rámci zpravodajství by neměly reportáže obsahovat hodnotové soudy
provozovatele vysílání. ...Nicméně v případě, že se jedná o užití označení popisného
charakteru, byť ne zcela neutrální („sterilní“), muselo by být pro učinění závěru o naplnění
uvedené skutkové podstaty zpravidla prokázáno, že dané označení bylo užito neoprávněně.
Pouze v případě, že by označení přes svůj popisný charakter bylo neodůvodněně hanlivé
(nebylo by například vynuceno legitimním užitím novinářské zkratky), bylo by možné
uvažovat o narušení objektivity reportáže již samotným použitím tohoto označení, bez ohledu
na jeho pravdivost. Tak tomu ovšem podle názoru Nejvyššího správního soudu v
posuzované věci nebylo, neboť označení „šedá eminence“ i „kmotr ODS“ jsou
legitimními novinářskými zkratkami.“
Z výše uvedeného rozsudku NSS jednoznačně vyplývá, že použití pojmu populistický
nebo extremistický v souvislosti s politiky, které uvádí ve své stížnosti Petr Štěpánek,
tj. v souvislosti s Nigelem Faragem a politickou stranou UKIP a Marine Le Pen a
Národní frontou, lze ve zpravodajství považovat za běžně užívanou a srozumitelnou
novinářskou zkratku o určitém obsahu. Ačkoliv nejde o výraz zcela neutrální, je
významovou zkratkou, umožňující rychle, stručně a výstižně popsat roli osoby v
mocenském systému.

Z hlediska úkolů médií veřejné služby se lze také opřít o rozsudek NSS čj. 7 As 23/2010-73
ze dne 5. 5. 2010, který se sice týkal primárně publicistického pořadu, nicméně NSS se
v něm vyjádřil k vysílání veřejnoprávních médií obecněji: „Veřejnoprávní média masové
komunikace vytvářejí svojí existencí strukturovaný a co možná nejvíce pluralitní prostor pro
vyjadřování názorů. Jejich úlohou není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu
včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality.“

3. Politický extremismus a populismus z hlediska oficiálních vládních dokumentů
Na stránkách MVČR a BIS jsou zveřejňovány vládní zprávy o extremismu v ČR. Tyto výroční
zprávy se věnují i extremismu v zahraničí. Např. ve zprávě z roku 20121, schválené vládou
15. května 2013 usnesením č. 353, je v rámci pravicově extremistické scény ve Spojeném
království výslovně uvedena strana UKIP: „ Nespokojení voliči, kteří dříve volili BNP se tak
stále více uchylují k pravicově populistické a euroskeptické Straně za nezávislost Spojeného
království (UKIP).“ Stejně tak je v této výroční zprávě za pravicově extremistickou stranu
považována Front national: „V oblasti pravicově
extremistické scény zaznamenala v roce 2012 úspěch politická strana Front national.“
MVČR uvádí také podrobnou definici politického extremismu2, včetně odkazů na dokumenty
Rady Evropy, které se věnují této problematice:
Co je extremismus
Vymezení pojmů
Extremismus je pojem velmi nejednoznačný, pojí se k němu celá řada definicí.
Ministerstvo vnitra využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici:
Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z
ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním
demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi
tyto principy patří:
· úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy),· svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl. 1 Ústavy),· nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2Ústavy),
· svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy),· volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy aodmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy),
· ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy),· svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost,nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy,
barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a
sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu
nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod).
1 http://www.mvcr.cz/soubor/zprava2012pspcr-pdf.aspx
2 http://www.mvcr.cz/clanek/co-je-extremismus.aspx

Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v
dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický
systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním
nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Tímto typem aktivit se zabývá
Bezpečnostní informační služba na základě zákona č. 153/1994 Sb., dle § 5 písm. a).
Zpráva tedy vychází z jednotného pojetí extremismu jako podhoubí aktivit zaměřených proti
ústavnímu zřízení a jím chráněným hodnotám. Extremismus obvykle používá tyto
instrumenty: historický revizionismus, sociální demagogii, aktivismus, podporu verbálního až
fyzického násilí vůči oponentům a vůči apriori definovaným sociálním skupinám a
konspirativní teorii. Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje extremismus
levicový a pravicový a dále náboženský, ekologický a (v některých případech) národnostní
(regionalistický)1. Poslední tři formy extremismu se v České republice vyskytují jen ojediněle,
nebo vůbec ne, výklad se proto hlavně zaměřuje na extremisty pravicové (inspirované
a používající v prvé řadě nacionální, rasovou, etnickou zášť, sympatizující s
historickým fašismem nebo nacismem)2 a levicové (motivované především záští
sociální, třídní, antikulturní, sympatizující s historickým komunismem nebo
anarchismem).
Přestože v ideálním pravolevém modelu jsou levicový a pravicový extremismus protipóly,
realita je komplikovanější, neboť svoji roli hraje sociálně kulturní a historický kontext, na
jehož pozadí se projevy těchto ideálních typů manifestují. To vede k tomu, že se tyto
protipóly mohou projevovat v jednotlivých oblastech protiústavního konání s velmi rozdílnou
intenzitou, i k různě citlivému vnímání společenské nebezpečnosti těchto protipólů.
V právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově
motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem extremistická trestná činnost
nebo trestná činnost s extremistickým podtextem. Pod tímto pojmem Ministerstvo
vnitra rozumí ty formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly
extremistickými postoji motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů
používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí3.
Jde o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho
pohnutkou je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti,
náboženství, třídě či jiné sociální skupině, přičemž specifickým typem zařaditelným do této
kategorie kriminality jsou také útoky proti symbolům či představitelům existujícího
společenského systému, jsou-li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může
jednat především o následující trestné činy:
· obecné ohrožení,· násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci,· hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,· podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod,· výtržnictví,· vražda,· ublížení na zdraví,· omezování osobní svobody,· vydírání,· omezování svobody vyznání,· porušování domovní svobody,· porušování svobody sdružování a shromažďování,· poškozování cizí věci,· genocidium,· založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,· projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka,· popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia,· persekuce obyvatelstva.Vymezení extremismu se věnuje i celá řada dokumentů Rady Evropy. Vybrané dokumenty lze nalézt na níže uvedených odkazech:

PACE - Threat posed to democracy by extremist parties and movements in Europe
PACE - Fight against extremism: achievements, deficiencies and failures
PACE - Resolution 1308 (2002) - Restrictions on political parties in the Council of Europe
member states
PACE - Resolution 1344 (2003) - Threat posed to democracy by extremist parties and
movements in Europe
PACE - Threat posed to democracy by extremist parties and movements in Europe -
Recommendation 1438 (2000).“

Podle Kodexu Český rozhlas smí odvysílat zprávu ověřenou alespoň ze dvou
důvěryhodných a na sobě vzájemně nezávislých zdrojů, pouze v případě informací, které
oficiálně zpřístupnily veřejné úřady a instituce, postačí jeden oficiální zdroj, není-li z okolností
zřejmé, že jde o nepravdivé nebo nepřesné údaje. Český rozhlas za smluvně stanovených
podmínek odebírá zpravodajský servis renomovaných agentur, které odpovídají za
pravdivost a správnost svých informací. Pokud není patrný důvod k pochybnostem o
informaci ve zprávě nebo pokud není patrná chyba, nemusí redaktor každou zprávu
agenturního servisu odebíraného Českým rozhlasem ověřovat.

V případě politiků, které uvádí ve své stížnosti Petr Štěpánek, je možné pro vysílání
zpráv vycházet z informací, které oficiálně zpřístupnily veřejné úřady, v případě
výročních zpráv o extremismu dokonce Vláda ČR, která tyto výroční zprávy předkládá
také Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Oficiální vládní dokumenty tedy zařazují
uvedené politiky a jejich politické strany mezi extremistické, resp. populistické
subjekty. Použití pojmu extremistický nebo populistický v souvislosti s Nigelem
Faragem a Marine Le Pen a politickými stranami UKIP a Národní fronta tak není
hodnotící komentář ani názor, ale kontextová informace, kterou Český rozhlas smí
odvysílat jako zprávu.

4. Nigel Farage / UKIP a Marine Le Pen / Národní fronta ve vysílání ČRo
Podle rešerše zpravodajských pořadů ČRo ve vysílání ČRo Radiožurunál a ČRo Plus
za období posledních dvou měsíců (od 12. 3. do 12. 5. 2015) výraz extremistický ve
spojení s politiky Nigelem Faragem a Marine Le Pen a politickými stranami UKIP a
Národní fronta použitý nebyl. Výraz populistický byl použit ojediněle, v žádném
případě běžně, jak tvrdí ve své stížnosti Petr Štěpánek.

5. Závěr
Z judikatury jednoznačně vyplývá, že použití pojmu populistický nebo extremistický
v souvislosti s politiky, které uvádí ve své stížnosti Petr Štěpánek, tj. v souvislosti s Nigelem
Faragem a politickou stranou UKIP a Marine Le Pen a Národní frontou, lze ve zpravodajství
považovat za běžně užívanou a srozumitelnou novinářskou zkratku o určitém obsahu.
Ačkoliv nejde o výraz zcela neutrální, je významovou zkratkou, umožňující rychle, stručně a
výstižně popsat roli osoby v mocenském systému.
Úlohou ČRo jaké média veřejné služby není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet
realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality.
Oficiální vládní dokumenty tedy zařazují uvedené politiky a jejich politické strany mezi
extremistické, resp. populistické subjekty. Použití pojmu extremistický nebo populistický
v souvislosti s Nigelem Faragem a Marine Le Pen a politickými stranami UKIP a Národní
fronta tak není hodnotící komentář ani názor, ale kontextová informace, kterou Český rozhlas
smí odvysílat jako zprávu.
Podle rešerše zpravodajských pořadů ČRo ve vysílání ČRo Radiožurunál a ČRo Plus za
období posledních dvou měsíců (od 12. 3. do 12. 5. 2015) výraz extremistický ve spojení
s politiky Nigelem Faragem a Marine Le Pen a politickými stranami UKIP a Národní fronta
použitý nebyl. Výraz populistický byl použit ojediněle, v žádném případě běžně, jak tvrdí ve
své stížnosti Petr Štěpánek.

ČRo se odvysíláním zpráv ve spojení s politiky Nigelem Faragem a Marine Le Pen a
politickými stranami UKIP a Národní fronta neporušil ani zákon o rozhlasovém
televizním vysílání, ani zákon o Českém rozhlasu ani Kodex.

René Zavoral
náměstek generálního ředitele pro program a vysílání