Stížnost posluchače Petra P. Payna ohledně pořadu „Jak to bylo doopravdy“ na stanici Plus k výročí 17. Listopadu (leden 2017)

Text stížnosti

Vážení zasedající v Radě Českého rozhlasu!

24. listopadu jsem Vám poštou zaslal písemnou stížnost na pořad „Zorganizovaly 17. listopad 1989 tajné služby?“ (kopie dopisu v příloze tohoto mailu)

Již 18. 11. t.r., hned po vyposlechnutí pořadu, jsem poslal mailem první, stručnější a méně konkrétní a méně kritickou verzi této stížnosti panu rozhlasovému ombudsmanovi, přičemž mi nebylo potvrzeno, zda se pan ombudsman věci hodlá věnovat.
Včera mi poslal odpověď, která se zastává autorů pořadu v jejich deformování skutečnosti resp. historických pramenů; pan ombudsman PhDr. Pokorný pouze přejal obhajobu šéfredaktora ČRo Plus a scénáristy pořadu, která tvrdí, že fiktivní rozhovor mne s Petrem Uhlem vychází z výpovědi, kterou jsem učinil roku 1991 a která byla zveřejněna v knize Pavla Záčka.

Knihu jsem si ihned otevřel a musím říct, že:
NENÍ PRAVDA, co píše šéfredaktor Ondřej Nováček, totiž že by byl dialog mé osoby s Petrem Uhlem v této mé výpovědi obsažen. (A dokonce má takový rozhovor figurovat i někde jinde – „mimo jiné“, píše – kde však, to již neřekne).
Cituji z odpovědi: "...dialogu, který je mimo jiné zachycen ve sborníku protokolů a výpovědí o událostech 17. listopadu 1989, kterou vydal Pavel Žáček. Odmítám tvrzení, že se jedná o vylhaný rozhovor, jak dokládají dokumenty v příloze. " (Není jasné, jaké dokumenty a jakou přílohu míní.)
NENÍ PRAVDA, že si pan scénárista Pekárek nic nepřimyslel a že by jeho fabulace odpovídala tomu, co jsem uvedl ve své výpovědi: "V dialogu Petra Payna a Petra Uhla jsem se do detailu držel výpovědi Petra Payna, používal jsem výhradně fakta zde řečená a nic jsem si nepřimyslel. Všechna fakta odpovídají tomu, co Petr Payne uvedl. " (Poslední citovaná věta postrádá logiku, anebo pan Pekárek nechápe význam slova faktum.)
JE NEPRAVDA, že se scénárista držel historického pramene, jak shrnuje a opakuje pan ombudsman, a to zejména z níže uvedeného důvodu.

Kromě různých větších i menších deformací historické skutečnosti včetně zmíněného pramene, na něž mohu zvlášť upozornit, hlavní pochybení pořadu spočívá v samotném KONSTRUKTU rozhovoru mne a Petra Uhla, a to NĚKDE VEDLE, JEŠTĚ PŘEDEM, BEZ OSTATNÍCH PŘÍTOMNÝCH.
Tento rozhovor vrcholí smyšlenou Uhlovou replikou: "Půjdeme teď vedle, jsou tu samí spolehliví lidé z VIA, pustíme pásek, ty řekneš, jak na tebe Dražská působila, a pak budeme hlasovat, zda tu zprávu potvrdit, nebo ne."
Žádný takový rozhovor s Petrem Uhlem nebyl a jeho existence z protokolu z r. 1991 v žádném případě nevyplývá.

Uhlovo vykonstruované netrpělivé čekání na nahrávku od Dražské, scénáristovo oddělení mne a Petra Uhla od ostatních, průběh vyfabulovaného rozhovoru v pořadu ČRo jakož i Uhlovi explicitně podkládaná snaha vypustit zprávu na veřejnost za každou cenu (i kdyby šlo o provokaci) navozuje moment manipulace a záměru především ze strany P. Uhla ovlivnit zprávou veřejné mínění a spustit revoluci (dle pana scénáristy vskutku vypuštění zprávy „spustilo mohutnou reakci naší i světové veřejnosti“). Závěrečná replika kvazi Petra Uhla tento obraz jen zvýrazňuje: "Tohle je revoluce! Musíme jednat!"

Ještě jednou: nic takového P. Uhl neřekl a zejména onen vyfabulovaný, separátní, jakoby zákulisní rozhovor nevyplývá z mé výpovědi z roku 1991!
Toto hrubé zkreslení nelze přece tolerovat v rámci „stylizace charakteristické pro žánr dokudramatu“, jak mi píše pan ombudsman, a nelze jej ospravedlnit ani potřebou vnést do odborného výkladu „příběh a emoci“, jak píše pan šéfredaktor.
Připomínám též chybné, zavádějící informace o M. Litomiské a D. Dražské.

Tato práce s prameny je velmi neseriózní a Český rozhlas by si měl uvědomit, že veřejnost je touto cestou klamána; u vědomí své odpovědnosti byste něco takového rozhodně neměli připouštět.

Mám obavu, že pan ombudsman si vlastní text v Žáčkově knize nepřečetl, a pokud ano, pak moc nepřemýšlel, stejně jako pan scénárista, který si dokonce ještě dovolí tvrdit, že má "vůči panu Paynovi i rozhlasovým posluchačům naprosto čisté svědomí, protože si žádná fakta nepřimyslel."

Prosím nadále o zjednání nápravy, tak jak jsem psal v dopise ze dne 24. 11.

Prosím, aby dále věc řešil někdo jiný než pan rozhlasový ombudsman, protože svou reakcí projevil pouze
prvoplánovou snahu obhajovat pracovníky ČRo Plus a nedokázal se věcí seriózně zabývat. (Celou jeho odpověď na mou stížnost mohu na požádání zaslat.)

Prosím o zpětné potvrzení přijetí tohoto mailu a naznačení, jakým způsobem bude má stížnost vyřizována.

díky, s pozdravem

Petr P. Payne

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Payne,

Vámi zaslaný podnět je velmi zajímavý a ukazuje, že práce tvůrců pořadů v Českém rozhlasu může být v určitých chvílích docela složitá. Radní Českého rozhlasu prostřednictvím generálního ředitele požádali šéfredaktora stanice ČRo Plus Ondřeje Nováčka o vyjádření, které k naší odpovědi připojujeme. Jeho součástí je i názor ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Oldřicha Tůmy.
Rada Českého rozhlasu považuje zmíněná stanoviska za velmi podrobná, dokazují, že Vaší stížnosti byla věnována maximální pozornost. Považujeme za pozitivní i skutečnost, že Český rozhlas je do budoucna otevřený Vašim názorům. Protože pokud se říká, že „dva advokáti = tři různé právní názory“, tak podobně můžeme toto rčení s nadsázkou uplatnit i v oblasti historie.

S přáním všeho dobrého

jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně

Vyjádření vedení ČRo