Stížnost posluchačky M. Hoření ohledně vysílání rozhovoru se skupinou Ztohoven na ČRo Radiožurnál a na pořady Hrdinové s otazníkem (listopad 2015)

Text stížnosti

Dobrý den, vážená Rado Českého rozhlasu,
dovolte mi se na vás obrátit se dvěma podněty.
Musím reagovat na pořad Dvacet minut Radiožurnálu, vysílaný v pátek 25. září 2015 od 17 hodin. Host pořadu z pseudoumělecké skupiny, jejíž jméno nebudu opakovat, abych se nestala součástí jejího hloupého projektu, řekl o hlavě ČR, že je to "provinční dědek" . Je lhostejné, koho tím myslel, pro mě označil takto hanlivě prezidenta republiky jako funkci. Pan mluvčí pseudoumělecké skupiny Žilka tím sám ukázal, jakou má úroveň, a za jeho slova pochopitelně ČRo nemůže brát zodpovědnost. Zodpovědnost však má ČRo za to, jak reagovala moderátorka. Podle mého měla okamžitě kontrovat otázkou či poznámkou, že snad takto o prezidentovi v rozhlase hovořit nebudeme. Žel, nestalo se tak a já proti takovému neprofesionálnímu moderování vznáším protest. Veřejnoprávní rozhlas musí mít jiné parametry než soukromé rádio. Prosím proto, zdali by nebylo možné tuto mou stížnost projednat a zjednat propříště nápravu.
Obracím se na členy Rady s ještě další stížností. V uplynulých dnech byl odvysílán pořad, vlastně seriál pořadů, nazvaný Hrdinové s otazníkem. V sestavě lidí, k jejichž osudům či chování lze klást otazníky, se objevili dva, kteří si to nezaslouží - hrdina dvou světových válek, který pro náš národ nastavoval podvakráte krk a přišel o syna, Ludvík Svoboda a novinář-antifašista popravený nacisty Julius Fučík. Dávám stranou, že například u osobnosti J. Fučíka se vaši redaktoři a komentátoři dopustili neznalosti mnohých skutečností o něm, dvacet let známých (například skutečnost, že v důsledku Fučíkovy "vysoké hry" s gestapem nebyl nikdo další gestapem uvězněn a popraven, jinými slovy, že Fučík vodil gestapo za nos a nezradil, je redaktorům ČRo asi neznámá, což je ostudné! Pokud cokoli chcete slyšet o Fučíkovi, vyzpovídejte všemi váženou osobnost - dr. Zdeňka Mahlera!) .
Co je však zásadní - hluboce se mě dotklo, že dokážete vytahovat "otazníky" na lidi, kteří šli na zteč do boje proti nacistům s vědomím, že možná padnou, což se v případě Fučíka stalo. Úloha veřejnoprávního rozhlasu je snad jiná než soukromých, po senzaci toužících médií. Žel, jsem přesvědčena, že jste se zpronevěřili své veřejnoprávnosti. Jakékoli znevažování obou těchto osobností, jakož jakýchkoli bojovníků proti fašismu, nesvědčí úrovni vašeho rozhlasu. Lidé typu Svobody nebo Fučíka nasazovali svůj život pro to, aby vaši veskrze mladí redaktoři mohli nyní na nich hledat hnidy. To považuji za sprosté a Českého rozhlasu nehodné. Domnívala jsem se, že v rozhlase je dost chytrých lidí, kteří by mohli vědět - nebo to vnímat jako slušné - že do protifašistických bojovníků se nekope. Je paradoxní, že toto nedochází těm, kteří připravují každoročně na 5. května vzpomínkový akt před budovou rozhlasu.
Děkuji za prošetření mých výše uvedených dvou stížností a jsem s pozdravem.
Ing. Monika Hoření

Odpověď Rady ČRo

Vážená paní inženýrko,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto reaguji na Vaše dva podněty z 30. 9. 2015.

1) K Vaší první stížnosti (na způsob moderování rozhovoru s mluvčím skupiny Ztohoven Petrem Žilkou v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu 25. září 2015):

Jsme podobně jako Vy toho názoru, že výrok mluvčího skupiny Ztohoven Petra Žilky o českém prezidentovi jako o „provinčním dědkovi“ (v čase cca 20:55 nahrávky pořadu dostupné zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3479099 ) vzbuzuje otázku, zda neměla moderátorka v souladu s Kodexem Českého rozhlasu (čl. 22 – Živé vysílání) respondenta upozornit na to, že podle Kodexu nesmí ČRo šířit urážlivé, vulgární a další podobné problematické projevy.

Rada ČRo si k Vašemu podnětu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Vypracovali je Mgr. Ondřej Kopa, ředitel Centra vysílání ČRo, a PhDr. Helena Havlíková, zastávající v ČRo funkci právního specialisty. Text připojujeme v příloze.
K našemu politování je námi výše zmíněný 22. čl. Kodexu ČRo (pojednávající mj. o zacházení s urážlivými a vulgárními projevy v živém vysílání) ve vyjádření ČRo zcela pominut. Další překvapivou slabinou onoho vyjádření je zavádějící použití pojmu cenzura ‒ o problém cenzury se totiž v záležitosti, o které píšete, nejedná.

Za velmi zavádějící pokládáme pasáž vyjádření o tom, že prý (citujeme i s písařskou chybou) „ČRo neomezoval právo prezidenta republiky na svobodu projevu, když se se o členech skupiny Ztohoven vyjádřil jako o ‚blbečcích‘.“ Zaprvé: není to srovnatelné, neboť onen výrok M. Zemana nepadl v pořadu ČRo, ale v promluvě k novinářům během prezidentovy návštěvy Moravskoslezského kraje dne 22. 9. 2015. Tj. nešlo o rozhovor vzniklý v pořadu ČRo a ‒ pokud je nám známo ‒ ČRo ve zvukové podobě prezidentova slova o „blbečcích“ nešířil (patrné to je např. ze srovnání článku na webu ČRo a nahrávky dostupné z téhož linku zde: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/kvuli-trenyrkam-ma-skoncit-sef-ochranky-me-urazi-jen-inteligent-rekl-zeman--1535630 ). Zadruhé: není možné postulovat jakési pravidlo „zub za zub“ ve smyslu „když nazval prezident skupinu Ztohoven blbečky, má její mluvčí právo mu to v ČRo stejným způsobem vrátit“ ‒ zachovávání standardů kvalitní novinařiny opravdu nemůže podléhat takové „logice“.

Obšírnost i topornost částí vyjádření ČRo o „ochraně práv a svobod druhých“ atd. odvádí pozornost od jádra problému. Rada ČRo už vedení Českého rozhlasu v minulosti upozornila na to, že některá vyjádření navzdory četným odkazům na judikaturu atd. obsahují nepřesnosti a ve svém výsledku zakrývají podstatu radou projednávaných posluchačských podnětů. Rada ČRo proto na své veřejné schůzi 25. 11. 2015 vedení ČRo znovu požádala o to, aby ve svých vyjádřeních při rozborech novinářských výkonů nenahrazovalo potřebnou kritickou (sebe)reflexi kvaziprávními rozklady, které někdy vyznívají jako jen účelová sebeobhajoba ČRo.

Zajímavou souvislostí případu, na který jste upozornila, je to, že je obdobný (slovo obdobný opravdu zdůrazňujeme) problému relace „Hovory z Lán“ z 2. 11. 2014, v níž prezident ČR Miloš Zeman pronesl vulgární výroky. Rada tehdy upozornila mj. na to, že šéfredaktor Radiožurnálu nejednal při rozhovoru s prezidentem Milošem Zemanem plně v souladu s Kodexem ČRo. Stejně jako tehdy ovšem i nyní dodáváme, že máme porozumění pro to, že někdy redaktor může být zaskočen atp. Tj. radní si jsou vědomi toho, že může dojít k neúmyslnému pochybení ‒ živé vysílání je velmi náročné.

Jsme rádi, že jste nás ‒ stejně jako i jedna další posluchačka ‒ upozornila na onen pořad Dvacet minut Radiožurnálu ze 25. září 2015. Pokládáme ho i z dalších než dosud uvedených důvodů za zajímavý studijní materiál pro všechny, kdo se zajímají o kvalitu novinářské práce.
Pozoruhodná je totiž např. i jedna z úvodních vět moderátorky K. Koubové vůči mluvčímu skupiny Ztohoven Petrovi Žilkovi: „Co děláte v Bratislavě? Máme snad čekat, že by standarta českého prezidenta zavlála nad bratislavským Hradem“? (v čase cca 0:30 nahrávky pořadu dostupné zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3479099). Z kontextu je patrné, že výrok o „standartě českého prezidenta“ byl moderátorkou míněn ironicky, výsměšně. Pokládáme to pro danou stanici (a celkově ČRo) i novinářský žánr za nevhodné a neprofesionální.

2) K Vaší druhé stížnosti (na cyklus ČRo "Hrdinové s otazníky"): v této věci neshledáváme žádné pochybení, přinejmenším ne v tom smyslu, jak uvádíte.
Jestli v onom cyklu ČRo opravdu umožnil posluchačům, aby si „udělali svůj úsudek“ z předložené „široké nabídky faktů a názorů“ (citáty z vyjádření ČRo), to by jistě stálo za analýzu.
Z vyjádření ČRo k Vaší druhé stížnosti by důkladnou debatu potřeboval i negativní nádech a zkratkovitost pasáže o „oblíbeném českém relativizování“ ‒ existuje přece řada dokladů o tom, že je schopnost relativizace prospěšná, mj. k obraně před různými mýty, ideologematy, fanatismem atp. Mimochodem, řada významných českých uměleckých děl, jejichž význam je oceňován i v zahraničí, se vyznačuje právě tím, že svrchovaným způsobem vyjádřila onen fenomén „české relativizace“. Těší nás, že to právě v této době velmi zdařile připomíná také Český rozhlas (na stanici Vltava) ‒ premiérou nového nastudování rozhlasové četby druhého dílu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Vážená paní inženýrko, děkujeme Vám za to, že jste Českému rozhlasu poskytla zajímavou zpětnou vazbu k jeho práci.

S pozdravem

PhDr. Petr Šafařík
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Rozhovor s mluvčím skupiny Ztohoven Petrem Žilkou se uskutečnil 25. září 2015 v pořadu
Dvacet minut Radiožurnálu, který CRo Radiožurnál vysílá každý všední den v 17:06. Pořad
Dvacet minut Radiožurnálu je diskusní pořad, který vychází z principu otevřeného,
informovaného a srozumitelného dialogu mezi moderátorem a hostem. Cílem pořadu je
seznámit posluchače s názory na události, které jsou důležité pro občany této země.Hosty
do pořadu zve redakce aktuální publicistiky Centra zpravodajství po konzultaci s vedením
stanice.

Vzhledem k povaze kauzy, kdy členové skupiny Ztohoven v převlecích za kominíky vyšplhali
na střechu Pražského hradu a nahradili vlajku prezidenta republiky velkými rudými trenkami,
a kdy se kauzou zabýval i soud, patří k úkolům média veřejné služby se takovou záležitostí
zabývat.

Dle zákona o provozování rozhlasového vysílání, zákona o Českém rozhlasu i Kodexu
Českého rozhlasu vysílá Český rozhlas své programy svobodně a nezávisle, poskytuje ve
svém celku vyvážené a všestranné informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů a
představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a
hledisek.

Poslání ČRo dále specifikuje Kodex ČRo v čl. 2.2: „Programy Českého rozhlasu umožňují
svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl
jeho působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách
veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa.“
Dále podle čl. 7.1 Kodexu ČRo „Český rozhlas vytváří prostor pro pořady představující
diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám
veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na
každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorové
střetání“.

Povinností Českého rozhlasu je také dávat aktérům událostí příležitost vyjádřit argumenty,
jimiž zdůvodňují své postoje (čl. 6.3 Kodexu ČRo). Proto dostali prostor ve vysílání Českého
rozhlasu k dané kauze v souladu s Kodexem účastníci sporu, odborníci stejně jako řadoví
obyvatelé tak, aby zazněly různé názory.
Český rozhlas je také vázán Listinou základních práv a svobod a jedním z jeho úkolů je
v souladu s čl. 17 Listiny zaručit občanům právo na informace a aktérům událostí právo na
svobodu projevu.

Z hlediska svobody projevu Český rozhlas respektuje ustálenou judikaturu, že svoboda
projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky příznivě přijímané či považované za
neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují: tak tomu chtějí
pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti. Je
základním principem soudobé demokratické společnosti, že i nadnesené a přehánějící
názory, a to dokonce i názory někoho urážející, jsou-li proneseny ve veřejné či politické
debatě, jsou názory ústavně chráněnými.

Z hlediska možnosti omezení svobody projevu a práva na informace použití označení
„provinční dědek“ nezakládalo Českému rozhlasu právo omezit svobodu projevu a právo na
informace, protože by se tím mohl Český rozhlas dopustit cenzury. Podobně jako ČRo
neomezoval právo prezidenta republiky na svobodu projevu, když se se o členech skupiny
Ztohoven vyjádřil jako o „blbečcích“. Český rozhlas je přesvědčen, že v tomto případě nešlo
o kvalifikovanou okolnost, kterou lze vztáhnout pod omezení daná zákony a pod opatření v
demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu,
veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti v míře a ve smyslu dosavadní
judikatury Ústavního soudu ČR.

V souladu s Kodexem moderátoři diskusních pořadů Českého rozhlasu jsou povinni
zachovávat nestrannost. Posluchač by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký
zaujímají postoj k probíranému problému nebo k diskutujícím. (čl. 7.4).
Český rozhlas toto téma považuje za velmi významné a vysílal a nadále bude vysílat pořady,
které se otázkami dehonestace a vulgarizace ve veřejném prostoru zabývají.

Druhý podnět posluchačky se týkal projektu Hrdina.cz. Letošní rok je rokem hrdinských
výročí – 70. výročí konce 2. světové války, pražského povstání a bitvy o rozhlas, 600 let od
upálení Mistra Jana Husa a pokračuje 100. výročí 1. světové války. Proto Český rozhlas
přišel s projektem Hrdina.cz. Paměť národa se totiž přirozeně postupně přesouvá spíše do
čítanek a učebnic dějepisu. Cílem projektu bylo ukázat, že navzdory oblíbenému českému
relativizování existovali a existují kolem nás hrdinové, na něž můžeme být hrdí.
To je případ i podzimní fáze hrdinského projektu, který jsme odvysílali pod názvem Hrdinové
s otazníkem. V polovině září jsme tak posluchačům nabídli deset uměleckých docudramat a
následných diskusí s odborníky s jediným cílem - rozptýlit černobílé vnímání osobností,
které se pro někoho nejednoznačně zapsaly do české historie posledních několika desítek
let.
Název tohoto projektu v žádném případě nesnižuje hrdinské činy těchto osobností a takto
jsme to vždy veřejně deklarovali. Prvotní podmínkou při výběru deseti osobností do projektu
Hrdinové s otazníkem bylo to, že tyto osobnosti musí být v naší společnosti aktuálně
vnímány nejednoznačně. Dramaturgové Českého rozhlasu proto po dlouhých debatách
zvolili kromě Julia Fučíka a Ludvíka Svobody například i bratry Mašíny, Pavla Wonku, Jana
Antonína Baťu a další. Ukázalo se, že výběr byl správný, protože v hlasování na webových
stránkách v průběhu projektu posluchači potvrdili polarizaci svých postojů, jak vyplývá
z výběru následujících anket:

Vnímáte činy bratrů Mašínů pozitivně? 52 % NE – 48 % ANO
Vnímáte Julia Fučíka jako kladnou postavu? 35 % NE – 65 % ANO
Vnímáte Ludvíka Svobodu jako kladnou postavu? 29 % NE – 71 % ANO

Český rozhlas tedy „nevytahoval otazníky na lidi, kteří šli na zteč do boje proti nacistům,“ ale
naopak reflektoval aktuální rozpoložení společnosti a na otazníky pouze hledal odpovědi.
Konkrétní hrdinství žádné z vybraných osobností tím nebylo zpochybněno ani zneváženo.
Jinými slovy Český rozhlas chtěl zvýšit povědomí o těchto významných postavách moderní
historie. Tomu odpovídala i široká programová nabídka: ke každé osobnosti odvysílal Český
rozhlas desetiminutový hraný dokument, tříminutový mikroportrét, rozhovor v Odpoledním
Radiožurnálu, debatu v pořadu Jak to vidíte a diskuzi v Pro a proti. Rozcestníkem k těmto
pořadům byl ucelený interaktivní článek na webových stránkách rozhlasu.

Český rozhlas záměrně nechal vyznění projektu otevřené a ponechal na posluchačích, aby
si ze široké nabídky faktů a názorů udělali svůj úsudek. V tom vidí Český rozhlas větší
význam, než posluchačům určovat, koho mají považovat za hrdinu, a koho ne.

Mgr. Ondřej Kopa
ředitel Centra vysílání
PhDr. Helena Havlíková
právní specialista ČRo