23. února  2011 v 08:55  rubrika: Analýzy

Leo Pavlát: Vzkaz gotické skříně

Jedna ze šablon, kterými je ozdobena gotická skříň z Českého Dubu - Foto: Tomáš Edel

Jedna ze šablon, kterými je ozdobena gotická skříň z Českého DubuFoto: Tomáš Edel

Za aktuální se považuje, co k nám bez přestání doléhá ze všech možných médií a mobilních telefonů. Přesto existují informace, zachycené třeba i s mnohaletým zpožděním, která pro nás mohou být aktuálnější než sdělení o bezprostřední vládní rošádě či vstřeleném gólu.

Tak jsem se minulý týden dozvěděl o nejstarší skříni u nás. Našel ji už před 19 lety ředitel Podještědského muzea Tomáš Edel ve věži kostela v Českém Dubu. Ten pozdně gotický unikát pochází nejspíš ze samého konce 15. století. To samo o sobě by nemuselo omračovat, pořád se přece někde objevuje něco starého či domněle nejstaršího, ale tenhle výtvor jen tak pominout nelze. 

Pomyslí-li dnešní člověk na věci, kterým říká užitné, a zdaleka tedy nejde jen o nábytek, měřítkem žádoucnosti je mu kromě ceny jejich novost, funkčnost, vzhled a ovšem i osobní prestiž jako vlastníka. Víc se do vztahu mezi věcí a lidským nitrem na počátku 21. století nevejde. 

Nejstarší známá skříň u nás naproti tomu vypovídá o jiné lidské ambici: Byl to řemeslně dobře udělaný kus nábytku a současně do něj člověk vložil i jisté poselství. Tak pravá strana skříně nese vyobrazení biblického Adama, Evy a Panny Marie Sluncem oděné coby symboly Dobra. Levá strana skříně s motivy draka a gryfa znázorňuje Zlo, které se s Dobrem sváří. 

Tomuto odvěkému střetu dal ovšem středověký řemeslník i rozhřešení: Je jím pás s motivy jelenů, který celou skříň obíhá. V době, kdy lidé ještě znali Bibli, byla narážka na verš žalmu zřejmá: Bože, má duše po tobě touží jako jelen žízní po pramenech čistých vod. 

Ta gotická skříň z Českého Dubu s půltisíciletí starým vzkazem neznámého muže je svědectvím o kdysi běžném prolnutí světa duchovního a materiálního z křesťanského prostředí. Obdobné směřování však bylo dříve běžné obecně – nalézt ho lze třeba i ve starší kultuře židovské. 

Stuha, kterou se stahovala zavinovačka novorozenců, sloužila, když dítě odrostlo, k obvázání svitku Tóry – nejposvátnějšího předmětu judaismu. Vyšívané plátno, obemykající novou lidskou bytost, látka denně dotýkaná a praná, byla předem zasvěcena svitku se slovem, platícím jako Boží zákon. 

A lze jít ještě dál: V hebrejštině jeden stejný výraz – „davar“ – označuje jak slovo, tak i věc. Tato dvojjedinost dává zaznít víře, že dílo lidských rukou nemá být jen výsledkem umu, vynalézavosti a estetického kánonu. Shodným označením pro slovo a věc se nám vzkazuje, že materiální svět a lidská spiritualita se prostupují, z čehož ovšem vyplývá, že smyslem věcí není sloužit k uspokojení vlastnické touhy. 

Prosté konstatování o propojení posvátného a všedního, o posvěcení života v jeho každodennosti, třeba i v řemeslném výtvoru, odráží člověku kdysi vlastní ucelený vztah ke světu: Vztah pokorný, vděčně přijímající, vděčně dávající. 

Připomenout si takové bytí považuji pokaždé znovu za sdělení aktuální. 

 

Leo Pavlát: Vzkaz gotické skříně

Vložit na svůj web

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze 

Autor:  Leo Pavlát
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas