24. června  2011 v 08:55  rubrika: Analýzy

Martin Ehl: Lze srovnávat Izrael a Estonsko?

Estonsko - Foto: Timur Nisametdinov,  ČTK/AP

EstonskoFoto: Timur Nisametdinov, ČTK/AP

Provedl jsem sám sebou nedávno sociální experiment. Na služební cestu do Estonska jsem si vzal do letadla ke čtení čerstvě vydanou knihu o úspěchu izraelských firem v oblasti moderních technologií. Kniha se jmenuje „Start-up nation“ s podtitulem Příběh izraelského hospodářského zázraku.

Estonsko, jehož příběh má k zázraku také blízko, už trochu znám. Výborně tam funguje elektronická státní správa, zrodil se tam program Skype. Jsou tam desítky či možná stovky malých firmiček v oblasti informačních technologií, jejichž majitelé sní o podobném úspěchu jako je Skype. 

S několika z nich jsem také později mluvil. Utvrdil jsem se v dojmu, že k úspěchu nestačí jen dobrý nápad, ale že je třeba ho dobře zabalit a vnutit těm, kteří, by o něj mohli mít zájem. Však také původní autoři programu Skype měli s tímhle problém. Až přišli manažeři ze zahraničí, kteří znali západní trh a dokázali program prodat. Původní estonští autoři na tom škodní nebyli, ale mohli vydělat víc, kdyby to dokázali sami. 

Nyní mladí estonští podnikatelé míří rovnou na americký trh. Hovořil jsem s několika, kteří v tom mají jasno od počátku svého projektu. Expanze v Evropě je pro ně jen odrazový můstek. 


Tahle vlastnost - vnutit někomu dobrý nápad, aby do něj investoval - je podle knihy o izraelském technologickém průmyslu také základem úspěchu izraelských nových firem. Víte třeba, že nejvýkonnější čipy firmy Intel, které máte ve svých počítačích, se vyrábějí v Izraeli? 


Chápu, že posluchač si teď položí otázku, co má vlastně Estonsko a Izrael společného a proč je michám dohromady. Ale po svém osobním zážitku mám pocit, že ačkoli se nátury obou národů značně liší, mají oba státy mnoho společného, co stojí za jejich současným úspěchem. 


Tak především, svoji nezávislost si museli vybojovat či vyvzdorovat na okolí. Estoncům se to podařilo o třicet let dříve než Izraelcům, ale pak byli padesát let okupováni. Oba národy si tak v moderní historii musely vytvořit návyk, jak si uchovat svébytnost, i když okolnosti tomu příliš nepřejí. 


Obě země jsou ve světovém měřítku spíš malé než velké. Lidí je málo a tak je třeba vytvořit co nefektivnější systém, jak s nimi pracovat a využívat je pro blaho společnosti. Izraelci mají takový společenský tmel v armádě, která je základem všeho: přátelství i podnikatelských aktivit, o základní obranné funkci ani nemluvě. 

Estonce držela během okupace především společná kultura a jazyk. Budování moderního státu po obnovení nezávislosti v roce 1991 začalo na liberálních ekonomických základech jako je rovná daň z příjmu. K tomu se později přidaly moderní technologie. Výsledkem je nyní fungující elektronická správa, v níž 94 procent obyvatel podává daňové přiznání on line a v letošních březnových parlamentních volbách čtvrtina voličů hlasovala elektronicky. A v neposlední řadě i rychlá obnova ekonomického růstu po právě odeznívající globální krizi. 

Velikost trhu obou zemí je také důležitá. Izrael je v podstatě obklopen nepřáteli, takže plánovat jakékoli podnikatelské aktivity lze většinou jen pro sedmimiliónový trh – nebo globálně. Izolovanost Estonska je jen částečná kvůli vnější hranici Evropské unie, ale je tu nevyzpytatelné chování velkého ruského souseda. 


Izraelci jsou do velké míry sekulární, ale jejich náboženství jim vštípilo spoustu návyků, které je odlišují jak v podnikání, tak v běžném životě od okolí. Podobně jsou na tom Estonci. Ti do kostela téměř nechodí a nejdůležitější věci řeší v sobotu večer v sauně, ale mají v sobě luteránské dědictví přísnosti, spořivosti, poctivosti a přsnosti. Třeba když jsem se zpozdil na jednu schůzku o pět minut, už mi dotyčný volal, kde jsem a jestli jsem nezabloudil. Estonci nemají kreditní karty, protože nemají rádi dluhy. Estonský stát je zadlužen nejméně ze všech zemí Evropské unie. 


Ano, už to zase slyším, že jsem zbláznil a že srovnávám nesrovnatelné, Izrael a Estonsko. Jedno v zásadě živelná mediteránní kultura, druhé studená a klidná kultura baltská. Ale varoval jsem dopředu, že jsem sám se sebou provedl pokus. Jeho závěry jsem nyní předložil k posouzení. Myslím, že třeba jako východisko debaty o tom, jak by dopadlo srovnání českých státních úředníků s jejich estonskými či izraelskými protějšky, byl zajímavý. 

Uvolila by se například sekční šéfová z českého ministerstva průmyslu, která má doma tři malé děti, setkat se se zahraničním novinářem v sobotu v poledne? Přesně to se mi přihodilo v Estonsku. 

 

Martin Ehl: Lze srovnávat Izrael a Estonsko?

Vložit na svůj web

Autor:  Martin Ehl
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas