29. června  2011 v 08:55  rubrika: Analýzy

Stanislav Škoda: Nepraktův humor a skok do Vltavy

Miroslav Švandrlík a Jiří Winter alias Neprakta - Foto:  Občanské sdružení SH

Miroslav Švandrlík a Jiří Winter alias NepraktaFoto:  Občanské sdružení SH

Minulý týden vyhověl Městský soud v Praze žalobě humoristy JiříhoWintera Neprakty a uložil vydavateli knihy Háro zaplatit mu částku dvacet čtyři tisíc korun za neoprávněné užití jeho vtipů z komunistického Dikobrazu. Kreslíř v nich zesměšňuje lidi s dlouhými vlasy – mimochodem v zřejmé časové souvislosti se zátahy, které na ně pořádala StB. Dobrého humoru zkrátka není nikdy dost.

Asi vůbec nejvtipnější byl výrok soudkyně Jaroslavy Lobotkové, že vydavatelé porušili autorský zákon, který má své kořeny už v Rakousko-Uhersku. Druhou příčku pak obsadil advokát karikaturisty Fuchs, který pronesl, že je „překvapen z toho, že se z věci stává politický proces, kde se říká, že pan Winter byl služebník režimu a že jeho kresby sloužily na podporu režimu.“ 

Soudkyně ovšem vede o mnoho bodů: její vyzdvižení rakouskouherského původu normy, podle které rozhoduje spor druhdy samizdatové Revolver Revue s karikaturistou, jenž zesměšňoval lidi, po kterých šla totalitní moc, je téměř geniální. 

Výrok advokátův je spíš přitroublý, protože i jemu musí být jasné, že zesměšňování vlasáčů režimu samozřejmě sloužilo - a to ku prospěchu. Ani komunisté nebyli tak blbí, aby si neuvědomovali, že humor má moc a to mnohdy čarovnou. Od toho pak měli Dikobraz. 

Zbytek už tak vtipný není. Autorský zákon, ten co má prý kořeny už v Rakousko-Uhersku, je dost tvrdý. Výjimek, kdy lze „citovat“ bez svolení autora je málo. 

Možná se editoři dobře bavili, když Nepraktovy ilustrace do knihy dávali, ale spíš jim přišlo, že pár takových obrázků ilustruje perverznost doby a pronásledování vlasatců stejně dobře, jako vzpomínky postižených nebo očitých svědků. 

A to se jim pak s humoristou, který zvesela karikoval někoho, kdo se nemohl bránit (a dnes jaksi ztratil smysl pro humor) asi nechtělo nějak složitě a komplikovaně domlouvat svolení k reprodukci. 

Humor, organizovaný totalitní mocí, je specifickým způsobem odporný, i kdyby ho dělali ti nejlepší výtvarníci a textaři. A nikdy není vtipný. Není ani cynický, ani karikující, ale vždycky je divný. Takový Dikobraz přesně byl. Co na tom, že - jak tvrdí Winterův advokát -, Dikobraz vstupoval do střetů s režimem, třeba o to, co publikovat? 

Podobně přece vstupoval „do sporu s režimem“ i nejeden předseda JZD o to, co na jaře zasít. A vždycky se to nakonec ve fotelu na okresním výboru nějak vyřešilo. Představa, že Dikobraz vydávalo Rudé právo, aby škádlilo ÚV, je dosti praštěná. 

Humor může ale být i pozitivní. Před pár dny mi napsal David Gaydečka, hudební promotér a spoluorganizátor pražského Týdne svobody, jestli bych byl ochoten skočit z pontonu od růžového tanku do Vltavy. Heslo prý je: „Není nám jedno, že máme dvacet let bez sovětské okupace.“ Skákání je prý pozitivní a není povinné. 

V podobném duchu uspořádal David s kavárníkem Martinem Kotasem již mnoho akcí. Tak například, když pan Majíček s dalším kamarádem držel hladovku proti radaru (přičemž debatovali s Paroubkem a nebyli schopni vysvětlit, proč jim vadí americký radar, chránící naše území před íránskými a ruskými raketami), uspořádali Kotas s Gaydečkou na podporu radaru na Palachově náměstí opulentní hostinu. 

Jindy zase navrhli, že když se jmenuje Wilsonovo nádraží po americkém prezidentovi, který se zasloužil o československou samostatnost, tak by se letiště Praha – Ruzyně mohlo přejmenovat na Reaganovo, podle amerického prezidenta, který se zasloužil o totéž o sedmdesát let později, a ještě nás přitom zbavil komunismu. 

V okamžiku, kdy namlouvám na radiu Česko tento fejeton, mám skok do Vltavy teprve před sebou, jestli vůbec. Ale to není podstatné. Důležitý je nápad skoku do špinavé řeky pro radost, radost z toho, že už tady dvacet let nejsou ruští vojáci, z toho, že už nevycházejí vtipy zesměšňující lidi pronásledované totalitním režimem a nakonec i radost z toho, že si dnes můžeme třeba zrovna z odkazů soudkyně Lobotkové na rakouskouherskou právní tradici zcela veřejně a beztrestně dělat legraci. 

 

Stanislav Škoda: Nepraktův humor a skok do Vltavy

Vložit na svůj web

Autor je novinář a redaktor nakladatelství Paseka 

Autor:  Stanislav Škoda
Pořad: Ranní zamyšlení  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: vysíláno do ledna 2011  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas