Jan Bumba: Ratingové mámení aneb ekonomokracie

Euro. Ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

Už jsme si zvykli na to, že díky moderním technologiím a médiím sledujeme v přímém přenosu zemětřesení, záplavy nebo války. V těchto dnech sledujeme taktéž v přímém přenosu věc, u které televize nenatočí tak dramatické záběry, která ale přesto může mít zásadní vliv na životy milionů lidí. Řecko nedokáže platit dluhy a prý se blíží bankrotu.

Pro většinu z nás je bankrot celého státu věc v zásadě nepředstavitelná. Když zbankrotuje firma, propustí zaměstnance, prodá budovy a její manažeři začnou kličkovat před žalobami věřitelů. Ale země, která dala světu základy kultury a vzdělanosti, asi úplně nezmizí z mapy, nebo ano? 

Ať už to bude vypadat jakkoli - pokud k tomu opravdu dojde - nebude to pro Řeky příjemné. A vlastně to pro ně není příjemné už nyní. Nejenže je vláda, Evropská unie a Mezinárodní měnový fond škrtí u krku, ale nikdo jim už také neodpáře pověst nezodpovědných hýřilů a švindlířů s účty. 

Za část problémů si asi mohou Řekové sami, ale za všechny? O tom bych pochyboval. Spíš to připomíná situaci boxera, který se snaží po direktu zvednout, ale v tu chvíli přiskočí někdo z publika a majzne ho židlí přes zátylek. Ten dobrák s židlí je ratingová agentura. 

Ratingové agentury - ty, které mají ve světě vliv - jsou tři: Standard and Poors, Moody´s a Fitch. Novináři k nim občas přiřazují adjektivum renomované. To je dost s podivem vzhledem k tomu, že žádná z těchto agentur, které mají v popisu práce odhadovat, jak si firmy či státy stojí a jak si povedou v budoucnu, neměla ani páru o světové ekonomické krizi, ve které se stále tak trochu čvachtáme. 

Nedá se asi úplně rozumně vysvětlit, proč mají instituce, které se spektakulárně a opakovaně strašlivě spletly, takovou moc. Možná jen platí, že mají moc, protože mají moc. 

Před pár dny přišla zpráva, že Standard and Poors snížila Řecku rating. A už zase jsou z toho titulky v novinách, už zase je to s Řeky o trochu horší, už zase budou mít dražší úvěry. Přitom se ve skutečnosti nic nezměnilo, nic nezhoršilo. Jen někdo v nějaké kanceláři usoudil, že už by to chtělo u Řecka jiné písmenko. 

Nejšťavnatější popisy fungování ratingových agentur podávají lidé, kteří v nich pracovali. Pár takových výpovědí jsem četl, je to něco mezi absurdním dramatem a detektivkou. Je možné, že z některých bývalých zaměstnanců mluví pocit ukřivděnosti, osobně jsem s nimi nemluvil. 

Nedá se ale popřít, že ratingové agentury nemají žádné jiné informace než všichni ostatní. Nevědí o nic víc než jiní, přesto mohou mít zásadní vliv na další existenci obrovských firem a - jak vidíme - i celých států. Až mrazivě působí popisy paniky, která zavládla ve firmě, které snížili rating a nikdo nevěděl proč. Prostě to přišlo. Jako povodně nebo zemětřesení. 

Tím vším nechci říci, že by za problémy Řecka mohly jen a pouze ratingové agentury. K řešení řeckého problému ale určitě nepřispívají. A každý ekonom nebo politik na sebe bere obrovské riziko, když se na údaje z agentur odvolává jako na svatou pravdu.
Co s tím? Asi nic. 

Žádný politik nebude mít odvahu na to pustit se do boje s takovými protivníky. Politik ze země velikosti České republiky na to navíc nikdy nebude mít ani sílu a vliv. Pro širokou veřejnost je to věc příliš nepochopitelná, aby kvůli ní vyšla do ulic. 

Nebylo by ale špatné, kdyby ekonomové a politici přiznali, že ratingy jsou blaf a nevypovídají o budoucnosti o mnoho víc než ty dobré ženy, které na vybraných televizních kanálech kolem půlnoci nabízejí věštění z karet. 

Autor je moderátor Zpravodajských stanic Českého rozhlasu