7. srpna  2012 v 08:40  rubrika: Analýzy

Jan Čáp: Nechceš čůrat, lásko?

Děti na hřišti - Foto: Jan Rosenauer

Děti na hřištiFoto: Jan Rosenauer

„Lásko, Bože lásko, kde ťa ludia berú?“ ptá se jedna anonymní lidová píseň a na její řečnickou otázku mám pro vás už připravenou trochu surovou, ale zato konkrétní odpověď: Některé lásky berou se totiž u nás z pitomě přeložených televizních seriálů.

Jistě si říkáte, proč začínat tak přísně, když v zemi, kde se víc než polovina obyvatel stále nedomluví cizím jazykem, bychom nejspíš měli dobré tlumočníky a překladatele nosit na rukou. Nicméně mezi námi polovzdělanci stále patří k dobré módě nachytat je občas na nějakém nesmyslu a pak to rychle svěřit internetu, takže si kdejaký mudrlant může připadat jako polyglot nebo dokonce strážce mateřského jazyka. Něco mezi Františkem Palackým a Janem Werichem, jestli mi rozumíte. 

A pokud si našinec překladatelské chyby shromažďuje a zveřejní je v tradičních médiích, ještě za upozornění na takový nešvar dostane zaplaceno! Když tedy od anticen, jako býval překladatelský skřipec, už řemeslný cech upustil, zbývá to prostě na nás, zamindrákovancích se sklonem k exhibicionismu. Ale už konečně ke zmiňované lásce z nešťastně přeložených seriálů a filmů: 

Oslovovali vás někdy rodiče slovem „lásko“? Dovoluji si o tom pochybovat. Vůbec ne kvůli tomu, že by k vám lásku necítili, ale spíš kvůli tomu že se tohle oslovení v kraji uchytilo teprve nedávno a vaše táty a mámy už minulo. Troufám si říct, že se s nechvalně proslulou dabingovou dikcí přímo vplížilo do našeho mateřského jazyka. A to doslova, protože nejvíc ho používají právě mladé matky. 

„Nasaď si tu čepičku, lásko. Nechceš čůrat, lásko?“ i takhle dnes drobotinu titulují maminky v mateřských školkách a na hřištích. Pokud tedy zrovna nemají doma puštěnou televizi, která je něžnostmi tohohle kalibru bombarduje. 

A co na tom vlastně panu hnidopichovi vadí? řeknete si.  

Samozřejmě, že některé anglosaské maminky, tety, babičky a snad i otcové říkají svým ratolestem LOVE. A tvorba, která plní programy našich kabelovek i satelitů, tohle reflektuje. Neměla by být ale LOVE zaměnitelná s českou láskou. Už z toho důvodu, že tohle oslovení na vás v Anglii uplatní i úplně cizí dáma u pokladny nebo ta paní za přepážkou královské pošty.  

„Něco jiného než fazole, LOVE?“ „Posíláte ten dopis express, LOVE?“ 

Oslovení LOVE je neformální, trochu familierní a přátelské, ale s láskou, o které psal třeba básník Jan Skácel, nemá mnoho společného. Natož abychom s tím slovem pracovali jako s ekvivalentem.  

„Dojez tu pizzu, lásko. Zapni si botičky, lásko.“ To oslovení se podle mě v češtině nevyhne jalovosti a hranosti, se kterými se k nám dostalo, a trochu si jím ty domácí lásky a skácely devalvujeme. 

Vlastně mě ale spíš znepokojuje to, jak rychle se takovýhle plevel v každodenním jazyce dokáže uchytit, a že dětem, které nemají na vybranou, tímhle paskvilem nevědomky stanovujume jakousi normu.  

Ne, že bych miloval všechny ty zlatíčka, drahoušky, broučky, berušky nebo srdíčka. Ale z oslovení lásko, zbytnělého ve slovní zásobě moderní české matky, mi běhá mráz po zádech stejně jako těch temných orwellovských vizí. 

A to i takhle v létě. Ještě že jsou mateřské školky zavřené a na pískoviště se tak často nedostanu.  

 

Jan Čáp: Nechceš čůrat, lásko?

Autor je šéfreportér časopisu Týden 

Autor:  Jan Čáp
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas