10. ledna  2013 v 08:40  rubrika: Analýzy

Jaroslav Šonka: Nadšenectví bojuje s komunisty a zapomíná na oportunisty

sídlo KSČM v pražské ulici Politických vězňů - Foto: Marián Vojtek

sídlo KSČM v pražské ulici Politických vězňůFoto: Marián Vojtek

Jednu generaci po pádu komunismu máme mnoho důvodů dávat pozor, aby se historie neopakovala. Ona se nikdy neopakuje úplně, ale vždy se v historii dají najít aspekty zapomínání, cizím slovem amnezie, která způsobí zvraty, jejichž výskyt bychom si s plnou pamětí minulých chyb mohli jednoduše odpustit.

Je to tedy logické, když mladí lidé protestují proti komunistům v regionálních a městských správách. Ovšem tito mladí lidé zapomínají na jiné věci. 

Položme si otázku, zda je nebezpečnější komunista bodrý a otevřený, nebo skrytý. Není náhodou ten, který přestal být koncem roku 1989 komunistou a změnil kabát, nebezpečnější? Proč byl Vladimír Dlouhý komunistou? Zajisté z oportunismu. A není vším, čím byl po roce 1989, také z oportunismu? 

V kolika stranách byl bývalý komunista Miloš Zeman? Když posléze usoudil, že jeho oportunismu žádná z nich neposlouží, založil si Zemanovce. Latiník řekne: Nomen, omen. Fischer? Inu, odborník na statistiku, ale také oportunista. Zatímco Zeman svůj oportunismus balí do razantních pseudointelektuálních formulací, Fischer se snaží být hodný a beztvarý. 

To jistě byl i před rokem 1989. Bobošíková ve svazácké košili jistě také na nějaké té fotografii existuje. A nad tím se vznáší současný prezident, bez bývalé stranické knížky, ale cestovní kádr z počátku sedmdesátých let. Bez úlitby to nešlo. 

Sám si vzpomínám, že na mé žádosti o povolení zahraničního studia stále znovu přicházely stereotypní odpovědi: „Není ve státním zájmu“ - tedy: abych trochu studoval v cizině. Cesty Václava Klause tedy ve státním zájmu komunistického Československa byly? 

Obráceně však musím i jednoho či druhého bývalého komunistu pochválit. Byl tu Marián Čalfa, který pochopil chod dějin a podstatně přispěl k transformaci Československa po listopadu, podobně jako po roce 1975 řada bývalých Frankistů přispěla k transformaci Španělska. 

Vzpomínám si i na svého přítele, před listopadem rektora jedné vysoké zemědělské školy. Ten za mnou jezdil na západ, publikoval se mnou vědecké články, ale pokaždé, když přijel, začal u piva historkami z krajského výboru KSČ – vztekle a s despektem. 

Z jeho historie vím, proč to dělal. Měl velkou skupinu studentů a doktorandů, které takto prosadil na stáže na západních univerzitách. Koncem osmdesátých let už polykal několik tabletek naráz a jistě naše vědění o psychosomatických souvislostech napovídá proč. 

Když mladí lidé demonstrují a drží hladovku, je to zajisté výraz společenské dynamiky. Důvody pro protest jsou ovšem mnohem pestřejší, než stojí v novinách. Tito mladí lidé by se měli rozhlédnout. 

Bodré komunisty na regionální úrovni také nevidím rád, ale preference pro komunisty skryté, či jak
Slováci trefně říkají „prekabátěné“, mi dělají větší starosti. 

Naši mladí by si měli dát do hlavy základy kritické reflexe a nenechat se utáhnout na vařené nudli výřečnými „pravicovými“ politiky, u kterých jde jen o zjednodušující nálepku, a to zdaleka ne o nálepku první. 

 

Jaroslav Šonka: Nadšenectví bojuje s komunisty a zapomíná na oportunisty

Vložit na svůj web

Autor je politolog a publicista 

Autor:  Jaroslav Šonka
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace