1. března  2012 v 08:40  rubrika: Analýzy

Leo Pavlát: Adam B. Bartoš aneb česká autentická pravice

Noviny - Foto: Stock Exchange

NovinyFoto: Stock Exchange

Publicista Adam B. Bartoš je posedlý Židy a na svém blogu jim věnoval několik příspěvků. V jednom z posledních označil minulý měsíc časopis herce a moderátora Jana Krause za „židovský /…/, jakýsi extrakt /…/ židovské žurnalistiky a židovské propagandy“. A nezůstal u toho, své poznatky dovedl i k obecnějšímu závěru: „Účelem židovských tiskovin je mystifikovat, zamlčovat, vést propagandu, dělat si legraci z křesťanských hodnot, z národa, útočit na lidské pudy, narušovat morálku, preferovat zvrácenosti a úchylnosti, propagovat revoluci, usilovat o rozvrat, o změnu režimu“.

Za tyto i další výlevy si Adam Bartoš vysloužil odsudek dvou politických stran, trestní oznámení, od kolegů označení „pohana české novinařiny“ i výzvu k ignorování jako ten „nejstrašnější trest pro podobné nuly“. 

Prohlášení Evropského institutu odkazu šoa z minulého týdne, vyjadřující v závěru „pobouření nad protižidovskými výroky, které Adam B. Bartoš šíří prostřednictvím svého blogu“, však posouvá kauzu do ještě jiné roviny. 

Evropský institut odkazu šoa, známý pod anglickou zkratkou ESLI, byl ustaven před dvěma lety. Stalo se tak v návaznosti na Terezínskou deklaraci podpořenou zástupci 47 států, kteří se v červnu 2009 sešli v Praze a v Terezíně na konferenci „K osudu majetku obětí holokaustu". ESLI působí v součinnosti s vládami, nevládními organizacemi i nezávislými experty různých zemí, těší se mezinárodní prestiži. 

Jeho zakladatelem je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a ve správní radě má své zástupce jak Terezínská iniciativa, organizace přeživších holokaustu z České republiky, tak i vrcholná česká židovská organizace Federace židovských obcí. 

Evropský institut odkazu šoa svým prohlášením k Bartošovým protižidovským výpadům připomíná, že ostudnost jeho počínání překračuje domácí rámec. Co se pak týče českého kontextu, upozorňuje na širší souvislost Bartošova veřejného působení. Bartoš se na svém blogu chlubí mimo jiné snímky s prezidentem Václavem Klausem i vicekancléřem Hájkem v jejich pracovně. Ta blízkost, dodejme, je stvrzena i jinak: V roce 2010 označil prezident Bartošův pamflet na takzvané „pravdoláskaře“ za „geniální“. 

Adama Bartoše najdeme též mezi autory publikujícími v Newsletteru „Centra pro ekonomiku a politiku“, vzdělávacího a výzkumného institutu, který Václav Klaus založil v roce 1998 k „šíření a podpoře idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a šíření a podpoře myšlenek velkých osobností liberálního myšlení“. 

A Adam B. Bartoš patří též k protagonistům Akce D.O.S.T. Loňský, dokonce vládní střet o to, zda je vhodné, aby předseda D.O.S.T.u Ladislav Bátora, spojovaný s českou extremistickou pravicí, působil na ministerstvu školství, je ještě v živé paměti. 

Z Pražského hradu ani za Akci D.O.S.T., která se netají budoucími politickými ambicemi, se k protižidovské posedlosti jejich oblíbence Bartoše nikdo nevyslovil. V prohlášení Evropského institutu odkazu šoa z minulého týdne se k tomu praví: „Mlčením se /…/ posunuje hranice tolerance vůči nebezpečnému a primitivnímu extremistickému štvaní, a to bez ohledu na to, zda je jeho podtext národnostní, rasový, náboženský, politický či jiný.“ 

A ocitujme z prohlášení ještě jednu větu: „Má-li být toto mlčení navíc projevem respektu k občanským svobodám, k nimž bezpochyby náleží také možnost příklonu ke konzervativismu a tradicím, potom je současně třeba připomenout, kým a jak byly tyto hodnoty v minulosti zneužity a s jakými následky.“ 

Případ Adama B. Bartoše není jen kauzou jednoho umanutce. Naznačuje též, co všechno je ještě přijatelné pro ty, kdo se považují za autentickou, národní zájmy hájící pravici. 

 

Leo Pavlát: Adam B. Bartoš aneb česká autentická pravice

Vložit na svůj web

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze 

Autor:  Leo Pavlát
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace