14. prosince  2012 v 08:40  rubrika: Analýzy

Leo Pavlát: Pět set let s hebrejskou knihou

Signet Geršoma ben Šloma Kohena z roku 1514. Přetištěno v Chumaši, Praha, 1530 - Foto:  Židovské muzeum v Praze

Signet Geršoma ben Šloma Kohena z roku 1514. Přetištěno v Chumaši, Praha, 1530Foto:  Židovské muzeum v Praze

Není to právě výročí, kvůli kterému by se pořádaly oslavné průvody, ale za zmínku jistě stojí: Třetího prosince uplynulo 500 let od vytištění první hebrejsky psané knihy u nás.

Židovské muzeum v Praze při této příležitosti vystavuje ve své Galerii Roberta Guttmanna jedinečné skvosty nejstaršího židovského tiskařství, mezi nimi i onen první tisk. 

Tu knížku, modlitby pro všední den a sobotu, vydalo v Praze konsorcium šesti tiskařů a finančníků a svého díla si náležitě cenili: Každý v něm měl dřevořezem vyvedený emblém a nechyběla ani Davidova hvězda, která tehdy jako obecný židovský symbol zdobila i Židovské Město pražské. 

Dnes, kdy se mluví o konci tištěné knihy a čtečky patří k hlavním lákadlům vánočního trhu, příběh o přerodu knihy rukopisné v knihu tištěnou působí jako pohádka; vyprávění z doby, kdy čas měl jako by jinou platnost.  

Jen si to spočítejme: Od poloviny 15. století, kdy v Německu vyšla první tištěná kniha Johanna Gutenberga, uplynulo deset let, než se v Itálii, Španělsku a Portugalsku objevily první tištěné knihy hebrejské. A teprve po dalším půlstoletí se hebrejský tisk dostal i na sever od Alp, právě do Prahy. 

Ta prodleva měla své důvody. Mezi všemi vynálezy tištěná kniha znamenala v pravdě civilizační převrat. Ke společnému dílu počínaje výrobou papíru, inkoustu, liter a ozdobných prvků se muselo spojit několik specializovaných profesí. Šíření jejich díla si následně žádalo vytvořit vztah producenta, distributora a kupce. 

Avšak především: Tištěná kniha postupně umožnila i šíření dříve opomíjených nebo neznámých témat, a tedy demokratizaci vzdělání a vědění. Což se neobešlo bezu odporu těch, kterým monopol nad psaným slovem vyhovoval. 

Hebrejsky tištěné knihy, jejichž půltisíciletí v Čechách si právě připomínáme, na to vše upozorňují zvlášť naléhavě. Nábožensky opovrhovaní Židé žili v dobách jejich zrodu povětšinou na okraji společnosti. A přece jsme svědky spolupráce židovských a křesťanských tiskařů – entuziastů, kteří sdíleli nadšení pro nové médium, jeho osobitou krásu a převratné možnosti. 

Není tak bez zajímavosti, že první pražská hebrejská kniha možná vyšla z tiskařské dílny kramáře Severina, který ji židům pronajímal. Na straně druhé, tak jako vždy, když lidský duch hledá nové cesty, vystoupilo i nemálo těch, kdo něco takového nechtěli připustit. 

„A nebudete muset chodit za rabínem,“ píše se v záhlaví glosáře k hebrejské bibli, který roku 1604 vydal v Praze Moše Sertels. Vyjádřil tak přesvědčení, že kniha může být člověku spolehlivým průvodcem, přestože někteří rabíni takový zásah do tradiční, tváří v tvář vedené výuky odmítali. A ovšem: 

Podezíravě se na hebrejské tisky dívalo především nežidovské okolí. A také: Vedl se lítý konkurenční i lidskou nízkostí podbarvený boj. A tak jsou dějiny hebrejského knihtisku také dějinami cenzury, úskoků a soudních sporů. 

Mluvit o tom má smysl i dnes, protože otázky, které takto navozená témata, přinášejí, trvají: Co je uprostřed technického pokroku pomíjivé a co nadčasové? Čím velké vynálezy lidi spojují a čím rozdělují? Jak přitom sloučit osobní zájem s obecným prospěchem? Jak pospolu vyjdou duch umělecký a obchodní? 

Otázek by bylo i víc. A odpovědi? Ty budeme nepochybně hledat celá další staletí. 

 

Leo Pavlát: Pět set let s hebrejskou knihou

Vložit na svůj web

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze  

Autor:  Leo Pavlát
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace