Petr Mach: Rusko a staronový Pavlík Morozov

Starší dáma zdůrazňuje, že ji nikdo k podpoře současného ruského premiéra nenutilFoto: Lenka Kabrhelová

Všichni, kdo se zajímají o situaci v Rusku, čekali s napětím na uplynulou sobotu, kdy se konala v pořadí třetí masová demonstrace proti zfalšovaným parlamentním volbám a premiérovi Vladimiru Putinovi osobně. V Rusku bezprecedentní protesty volaly nejen po důkladném vyšetření všech manipulací kolem prosincových parlamentních voleb, ale i po větší demokratizaci a hlavně důstojnosti pro všechny, nejen oklamané voliče.

Zprvu zaskočený režim přislíbil několik neurčitých reforem, ale - jak se ukázalo právě tuto sobotu - rychle se vzpamatoval a minimálně do prezidentských voleb nic měnit nehodlá. Přesto: sto tisíc lidí v ulicích nelze snadno ignorovat. 

Došlo proto na protiakci, kdy se vůči opozici na Blatném náměstí nedaleko pohřebiště sovětských hrdinů na Poklonné hoře sešli naopak příznivci V. V. Putina. 

Ať už dobrovolně, z donucení či za peníze, odsoudili společně příznivce opozice coby agenty Američanů a vůbec přisluhovače západních tajných služeb. Rétorika studené války se v Rusku těší stále popularitě a hlavně těžko pochopitelnému vlivu. 

Atmosféře studené války odpovídá i vyjádření Waltera Litviněnka v ruské státní televizi. Je to otec Alexandra Litviněnka, oné známé oběti, muže otráveného v Londýně agenty ruské tajné služby. Opuštěný bezprizorní stařec, žijící nuzně v Itálii, ted prosí o pomoc, aby se mohl vrátit do Ruska. 

Při té příležitosti si sype popel na hlavu, protože dříve ze synovy smrti vinil Putinovu kliku. Vladimíru Vladimirovičovi se pokorně omluvil. Jeho syn byl prý možná dvojitým agentem, a pokud je to tak, zabít ho bylo správné, protože zrada se neodpouští. Vlast na prvním místě. 

Celý výstup připomíná zrcadlově obrácený, ale vlastně stále týž příběh statečného Pavlíka Morozova, který měl udat vlastního otce, protože nedostatečně potíral kulaky. Jako u malého Pavlíka a jeho otce, i u starce Litviněnka jsme svědky aktu naprostého ponížení, které jistým vládcům dělá tak zadobře. Podobné akty v sobě ale obsahují nešťastný prvek: nelze v nich rozeznat hranici mezi jakž takž věrohodnou realitou a čirou propagandou. 

Lidem nespokojeným se současnou správou Ruska opět nezbývá moc možností. Perspektiva se jeví podobná jako dosud: tedy chodit na některé opoziční mítinky, tam se nechat pravidelně zbít policií a strávit noc na služebně. Nicméně, slovy rusisty Jana Machonina: ačkoli situace vypadá v podstatě beznadějně, stačí jeden nečekaný pohyb a druhý den může být všechno jinak. 

Snad. 

Autor je politolog a novinář