13. června  2012 v 08:40  rubrika: Analýzy

Petruška Šustrová: Lustrační pochyby

čtečka mikrofiší - Foto: Jan Hrbáček

čtečka mikrofišíFoto: Jan Hrbáček

Dostaly se mi do ruky velezajímavé papíry, a protože vy, milí posluchači, nejste Státní bezpečnost, nebudu vám nalhávat, že jsem je našla ve schránce, ale poctivě přiznám, že mi je někdo dal. Ten první je lustrační osvědčení, na kterém stojí, že pan Libor F., narozený tehdy a tehdy, nebyl evidován jako osoba uvedená v paragrafu 2 odstavec jedna písmeno a či b zákona číslo 451 z roku 1991. Tedy lustračního zákona.

To je samo o sobě pěkné, jenže na druhém papíru, což je pro změnu Osobní evidenční karta ministerstva vnitra, zase stojí, že pan Libor F., narozený téhož dne, byl v roce 1981 jmenován poručíkem, v roce 1983 nadporučíkem, v roce 1986 kapitánem a v roce 1989 majorem na Hlavní správě vojenské kontrarozvědky. 

Tak to tedy nechápu. Jak je možné, že člověk, který pracoval na Hlavní správě vojenské kontrarozvědky, jinými slovy na III. správě Státní bezpečnosti, nebyl evidován jako příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti, jak stanoví znění lustračního zákona? 

Oba papíry pocházejí z dílny ministerstva vnitra, to si tam neumějí udělat pořádek? Přece nejde jednou někoho vést ve stavu, a pak tvrdit, že nebyl evidován? 

Papírů ale bylo víc, tak jsem se pustila do studia ostatních v naději, že mi záhadu nějak vysvětlí. Zrovna moc jsem nepořídila - jakési vysvětlení jsem našla, ale připadá mi absurdní. Pan F. vyhrál konkurs a má se stát ředitelem pražské Nemocnice Na Františku, a jedna zastupitelka z Prahy 1 v té věci podala interpelaci k tamnímu zastupitelstvu. 

Odpovídá jí na ni zástupce starosty Prahy 1, a ten píše, že při lustraci není rozhodující, že v případě VKR šlo o III. správu Státní bezpečnosti, ale rozhodující je to, kdo byl v dané době – tedy v osmdesátých letech – zaměstnavatelem jejích členů. A to podle pana místostarosty nebylo ministerstvo vnitra, ale tehdejší ministerstvo národní obrany. 

To mě tedy naprosto ohromilo. Proč tedy vedlo ministerstvo vnitra osobní evidenci pana F., když byl zaměstnám na jiném ministerstvu? Doma nikdo nebyl, jen kočky, a ty to zaručeně nevědí. Zavolala jsem kamarádům, kteří mají s podobnými věcmi bohaté zkušenosti, ale taky nevěděli. Že by si to pan místostarosta vymyslel? Nebo že by mu někdo poradil něco, o čem jsem jaktěživa neslyšela? 

Moje pochyby se rozrůstaly bezmála geometrickou řadou. Co když je to pravda? Co když – možné je přece ledacos – opravdu příslušníci vojenské kontrarozvědky dostávají celá léta negativní lustrační osvědčení? Všechno, co jsem o vojenské kontrarozvědce slyšela a četla, naprosto jasně říká, že to byla III. správa Státní bezpečnosti a její příslušníci dělali v podstatě totéž, co estébáci, jen s tím rozdílem, že v armádě – i když nejen v armádě, ale fízlovali třeba taky příbuzné a známé vojáků. 

Kdo a proč by je tedy z lustračního zákona vyčleňoval, když tam jasně patří? A jak je tedy možné, že agenti vojenské kontrarozvědky dostávají lustrační osvědčení pozitivní? Odpověď na ty otázky neznám, ale nejdou mi z hlavy. 

 

Petruška Šustrová: Lustrační pochyby

Vložit na svůj web

Autorka je novinářka 

Autor:  Petruška Šustrová
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas