Zdeněk Lukeš: Chvála úměrnosti

Současná stavba tunelu Blanka na LetnéFoto: Tomáš Adamec

Bydlím na pražské Letné a tak už léta sleduji postup výstavby tunelu Blanka, který je součástí městského dopravního systému. Když vidím, jak se rodí obří křižovatka Prašný most, mám z toho smutný pocit. Spojení Dejvic a Pražského hradu – sen mnoha architektů (mj. i tvůrce Nových Dejvic Antonína Engela a hradního architekta Jože Plečnika), přeruší gigantický dopravní systém a nové přemostění Buštěhradské dráhy je rovněž asi třikrát širší, než původní konstrukce. Budou tu totiž také nájezdy a výjezdy z tunelu. Chodci půjdou vzhůru ke Hradu jakýmsi podzemním koridorem, doufám, že bude mít aspoň trochu důstojné proporce a bude dobře osvětlen.

Mám pocit, že se tu zase projevila podivná česká megalomanie. Občas postavíme něco zcela zbytečně naddimenzovaného, někdy až do absurdnosti. Pak si s tím nevíme po desetiletí rady. Ovšem, v době stavby na tom někdo dobře vydělá. Na začátku zní argumenty budovatelů logicky a rozumně: dostaňme protivná auta pod zem a nahoře vytvořme příjemné prostředí pro Pražany, turisty, chodce, cyklisty, rezidenty, veřejnou dopravu. 

Tunely pak skutečně – dodejme, že za velkých bolestí – vzniknou, ale na povrchu nic příjemného nevidíme. Jen magistrálu ještě mnohem širší, než byla dřív. Navíc ty tunely a magistrály musí někde končit a tam vzniká neuralgický bod, který nakonec vyřeší další tunely a další magistrály… 

Nejde jen o komunikace. Jako bychom se nepoučili ze stavby, která nás bude ještě dlouho strašit – totiž Spartakiádního stadionu na Stahově. Je dnes totálně nevyužitelný, resp. jeho obří tribuny jsou nevyužitelné. Postupně se rozpadají, ale nelze je odstranit, protože jsou památkově chráněné. 

I velká hala v pražské Libni – známí Sazka aréna (dnes O2 aréna) je předimenzovaná. Aby se provozovateli vyplatila, musela by se tam takřka denně odehrávat nějaká akce, která zaplní tribuny. Kdysi jsem to někde napsal a pan Hušák si zjistil můj telefon a volal mi, že je to nesmysl. 

No, pravda se ukázala. Totéž platí i pro jinak pěkný stadion fotbalové Slavie ve Vršovicích. Chápu – stavěli ho, když se klubu dařilo a vyhrával ligu. Teď ten kolos nespasí ani náhoda, že plzeňští mají stadion v rekonstrukci a hrají na Slavii atraktivní zápasy Ligy mistrů. Stane se jen břemenem trápícího se mužstva. 

A tak by se dalo pokračovat: ztrátový Palác kultury alias Kongresové centrum, Žižkovská televizní věž nebo další žrout betonu: plánovaná rychlodráha z Ruzyně do centra… Proč to vše musí být u nás tak velké? Proč nenavrhnout pěknou stavbu, která bude odpovídat daným možnostem a koneckonců i příjemnému měřítku metropole? 

Když jsem byl nedávno pozván na jednání o revitalizaci Václavského náměstí a tam starosta městské části Praha 1 navrhl, aby se nebudovala v tomto prostoru tramvaj (náklady odhaduji na miliardu korun) ani obrovské podzemní garáže „pod koněm“ (odhadované náklady budou opět obrovské – už jen kvůli přeložkám sítí), bylo to nádherné. 

Když se postaví garáže, padne totiž hlavní důvod, proč se má náměstí opravovat. Přitáhnou tu dopravu, kterou odtud naopak chceme dostat. A pokud tyto megalomanské stavby nevzniknou, ušetří se jednak spousta peněz a jednak se může s úpravami téměř ihned začít – kvalitní projekt architekta Jakuba Ciglera je totiž už dávno na stole. 

Aby mi bylo rozuměno – nejsem apriorním nepřítelem podzemních garáží v centru měst – naopak, jsou potřeba, ale měly by sloužit především rezidentům a nikoli úředníkům nebo turistům – ti by měli využívat veřejnou hromadnou dopravu. Nejsem ani apriorním nepřítelem tunelů – někdy je rozumné svést průjezdnou dopravu po zem. Nemám nic proti stadionům, různým palácům kultury ani vysílačům, jen by měly být navrženy s rozvahou a tak, aby se jejich provoz vyplatil. 

Autor je historik architektury