13. dubna  2012 v 08:40  rubrika: Analýzy

Zdeněk Lukeš: Stromovka a studenti AVU

Socha ve Stromovce - Foto: Zdeněk Lukeš

Socha ve StromovceFoto: Zdeněk Lukeš

Bydlím u velkého pražského parku Stromovka. Na jeho okraji stojí hned tři budovy, které patří Akademii výtvarných umění. Studují tu budoucí malíři, sochaři, grafici, restaurátoři a architekti. Každý semestr vyprodukují různé plastiky, obrazy, architektonické projekty. Nechápu ale, proč si nevezmou patronát nad krásným parkem, na nějž se denně dívají z oken svých atelierů.

Ve Stromovce téměř žádné zajímavé výtvarné prvky nenajdeme. Udělejme si malou inventuru a omlouvám se, pokud na něco zapomenu: na jižním okraji parku stojí i po padesáti letech betonové prolézačky Olbrama Zoubka. Pod Buštěhradskou dráhou je hřiště s keramickými zvířaty manželů Koláčkových z devadesátých let. Slavný Němečkův sputnik u někdejší vozovny byl osvíceným sběratelem umění zachráněn před likvidací (nevyhovuje současným bezpečnostním normám pro dětské herní prvky a měl být zničen) a nový majitel si ho odvezl na svou zahradu. 

Na louce v místě bývalého Rudolfinského rybníka stojí vápencové sousoší milenců od Evy Krskové ze šedesátých let s uraženou hlavou. Nejde o nějaké významné dílo, ale v místě, kde povodeň zničila skupinu stromů a je tam holá pláň, působí dosti ztraceně. O kus dál ještě najdeme betonové torzo neznámého autora, z části povalené. Tím výčet výtvarných prvků končí. 

Donedávna byl u největšího rybníčku ještě prám s kachními hlavami a na břehu až do povodní odpočívala obří slečna vymodelovaná z hlíny a porostlá trávou. I ta je pryč. Tuším, že stejný autor – žák Kurta Gebauera z Umprum – navrhl ještě vtipný můstek přes potok. A na Psí louce se pomalu rozpadají dřevěné prvky, které tu kdysi vytvořili předchůdci dnešních studentů. 

Je to dosti chudá bilance. Stromovce chybějí hezké lavičky, dobře vyřešené odpadkové koše, další prolézačky (několika hřištím dominují jen švédské typové prvky), mohly by tu být altánky, besídky, moderní fontány a další vodní prvky, na Psí louce pódium pro příležitostné kulturní akce (kdysi tu bývalo), zajímavé můstky přes říčku, mola na břehu rybníčků, graficky kvalitně zpracovaný a vandalům odolný orientační systém, dendrologické označení zajímavých dřevin (kdysi tu také bylo), opravená a výtvarně invenčně doplněná zábradlí nebo lampy… 

Vedle těchto praktických zařízení, k jejichž výrobě by šlo také využít pokácených stromů, by samozřejmě mohli posluchači vytvořit i pár osobitých děl bez nějaké funkce (ale vlastně by sloužila jako orientační body, takže by také měla také přidaný význam). Ta, která budou nejlepší, by mohla na daném místě zůstat, jiná by se prostě po nějaké době nahradila dalšími. 

Studenti výtvarných oborů s kolegy z architektury by tohle vše mohli navrhnout a vyrobit – samozřejmě ve spolupráci s vedením parku – v rámci školních zadání. Město by ušetřilo peníze, budoucí výtvarníci a projektanti by si v praxi mohli vyzkoušet řemeslo a prověřit svou fantasii. 

A proč to vlastně už dávno takto nefunguje? To by mne zajímalo. Jsou to témata „pod úroveň“ studentů? Mají nějaké vyšší ambice a projekt obyčejné funkční lavičky je nebaví? Nebo snad dělají všichni videoart a progresívní média či jak se to vše dnes jmenuje, a práce se dřevem, hlínou, kamenem není jejich parketa? Třeba už staré dobré řemeslo, které je základem běžné výtvarné práce, ani neovládají? A studenti architektury nemají pro samé velkolepé úkoly, jako je dostavba Staroměstské radnice, asi taky na takové prkotiny čas. 

Vážně nevím, musím se jich někdy zeptat… 

 

Zdeněk Lukeš: Stromovka a studenti AVU

Vložit na svůj web

Autor je historik architektury  

Autor:  Zdeněk Lukeš
Pořad: Zamyšlení Rádia Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace