16. května  2012 v 14:22  rubrika: Nepřehlédněte

Muchova Slovanská epopej je výjimečné dílo, ale učebnice to není

Pohled do expozice Alfons Mucha: Slovanská epopej ve Veletržním paláci - Foto: Tomáš Souček

Pohled do expozice Alfons Mucha: Slovanská epopej ve Veletržním paláciFoto: Tomáš Souček

Ve Veletržním paláci v Prazevě ve velké dvoraně byla v roce 1928 poprvé veřejnosti představena Slovanská epopej. Autora tohoto monumentálního díla čítajícího 20 rozměrných pláten není třeba dlouze představovat.

Alfons Mucha je po celém světě znám především díky své originální secesní dekorativní tvorbě a jako autor plakátů pro Sarah Bernhardtovou. Bez nadsázky můžeme říct, že tento umělec narozený roku 1860 v Ivančicích na jižní Moravě, o 30 let později v Paříži spoluutvářel dobový styl. 

Jak ale řekl pro magazín Umění na vlnách šéfkurátor Galerie hlavního města Prahy Karel Srp, Mucha smysl vlastního života spatřoval v jiném díle: ve Slovanské epopeji: 

„Poslední třetinu svého života věnoval Slovanské epopeji. Věnoval jí veškerou svou energii a vytvořil 20 monumentálních děl, která dosud nikdy nebyl řádně vystavena.“  

Protože by ale Mucha z vlastních prostředků neuhradil náklady na materiál, modely a studijní cesty, našel pro svůj projekt podporu u amerického milionáře a slovanofila Charlese Richarda Cranea, který byl mnohaletým přítelem Tomáše Garyka Masaryka. 

20 pláten za 14 let  

Apoteóza Slovanstvo pro lidstvo - Foto:  Galerie hlavního města Prahy

Apoteóza Slovanstvo pro lidstvoFoto:  Galerie hlavního města Prahy

Na rozsáhlém cyklu Alfons Mucha pracoval 14 let. Maloval ho na zámku Zbiroh, který si pronajal od hraběte Jeronýma Colloredo-Mansfelda. 20 metrů dlouhý zámecký sál tam proměnil v ateliér s horním osvětlením. 

„Musel najít koncepci. Na jedné straně to třeba probíral s Augustinem Rodinem, na druhé straně s Tomášem Garykem Masarykem,“ vysvětlil kurátor Srp. 

O koncepci současné výstavy prozradila podrobnosti historička umění Lenka Bydžovská:  

„Snažili jsme se sledovat původní Muchův záměr, jak jej Mucha vyjádřil v katalogu první souhrnné výstavy Slovanské epopeje právě zde ve Veletržním paláci v roce 1928. Slovanská epopej vychází z nejstarších dějin slovanstva a pokračuje až k 19. století a k určité vizi budoucnosti zahrnující již rok 1918 a nové uspořádání.“ 

Mucha podle Bydžovské své obrazy konzultoval s odborníky a historiky:  

„On jednak sám studoval historickou literaturu a jednak se bavil s historiky. Zejména bych připomněla Ernsta Denise, kterého navštívil v Paříži, a probíral s ním úvodní tři náměty, ale i s dalšími českými historiky, s folkloristy, s archeology. Přesto, že podnikl velmi důkladný průzkum různých pramenů a navštívil místa, která maloval, tak to všechno byl pouze základ pro jeho fantazii. Slovanská epopej není žádnou učebnicí dějepisu, je to Muchův fiktivní příběh o lepším lidstvu, které vyznává kulturu písemnictví, které se snaží pěstovat harmonii a které postupně dospívá od určité pasivity a poddajnosti k tomu, že dokáže svoji svobodu a své hodnoty obhájit, nikoliv však agresivně.“ 

A jak doplnila Lenka Bydžovská, je velmi zajímavé, jak pro slovansky smýšlející Alfons Mucha přistupoval k ruským dějinám a k bolševismu. 

Umění, nebo ne?  

Slované v pravlasti - Foto:  Galerie hlavního města Prahy

Slované v pravlastiFoto:  Galerie hlavního města Prahy

Nejen v poslední době se objevují diskuze o výtvarné kvalitě Muchovy Slovanské epopeje. 

„Slovanská epopej v době, kdy ji Mucha začal tvořit a kdy ji začal zveřejňovat, vzbuzovala mezi moderními umělci, avantgardou, moderními kritiky spíše určitou nevoli. Mucha působil se svým snažením jako příklad, který se ocitl ve 20. století nedopatřením,“ upřesnila Bydžovská. 

A snad právě zde je největší přínos nové instalace Slovanské epopeje ve Veletržním paláci, kde své sbírky vystavuje Národní galerie. Návštěvníci mohou tento velký příběh sledovat v dobových souvislostech s uměním konce 19. století, s českou modernou, ale také se světovým uměním včetně slavné sbírky francouzského umění, jejíž významná část byla pořízena právě v době, kdy Mucha na epopeji pracoval. 

„Na druhé straně ale cizina, cizí kritici i umělci projevili o Slovanskou epopej až nečekaný zájem. Myslím si, že hlavně jejich zásluhou se začal i tady ten pohled na Slovanskou epopej lámat,“ dodala historička umění s tím, že instalace v roce 1928 byla v secesním duchu a prostředí mělo připomínat podzimní sad:  

„Byla tady vegetace, byly tu pěšinky vysypané pískem kolem jednotlivých obrazů. Na druhé straně sám Mucha litoval, že se z prostorových důvodů nepodařilo zachovat ten myšlenkový sled, jaký on v té epopeji sledoval. Jde o to, jestli by se na tu výstavu díval svýma očima z roku 1928 nebo z dnešního hlediska.“  

K výstavě vychází také rozsáhlá monografie. Čtenář zde například najde výbor dobových kritik a může ho srovnávat se současnými pohledy na Slovanskou epopej. Spoluautorkou knihy je historička umění působící na pařížské Sorbonně Markéta Theinhardtová. 

„Já si myslím, že to je výjimečné dílo a že se na něj dnes díváme také jinýma očima než dřív,“ zhodnotila Slovanskou epopej Theinhardtová a doplnila ještě jednu zajímavou souvislost. 

Mucha a Kupka na společné výstavě v Paříži  

Alfons Mucha na snímku z roku 1906 - Foto: George Raymond Lawrence

Alfons Mucha na snímku z roku 1906Foto: George Raymond Lawrence

V roce 1936 byla v Paříži otevřena společná výstava Alfonse Muchy a Františka Kupky. Muchova kolekce obsahovala také tři obrazy ze Slovanské epopeje, kterou začal malovat v roce 1912, tedy ve stejné době, kdy Kupka na pařížském Salonu vystavil první abstraktní obraz s názvem Dvojbarevná fuga. 

I toto zásadní dílo světových dějin umění si dnes můžete prohlédnout ve Veletržním paláci. 

Alfons Mucha se ještě dožil začátku druhé světové války. V březnu 1939 byl zatčen gestapem, za několik dní byl sice propuštěn, ale už v červenci téhož roku v Praze umírá. Pohřben je na vyšehradském Slavíně. 

A Slovanská epopej? Její příběh pokračuje. 

 

Do Veletržního paláce v Praze se po 84 letech vrátila Slovanská epopej. Magazínu Michaely Vrchotové.

Vložit na svůj web

Autor:  Michaela Vrchotová, Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Umění na vlnách   |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas