3. června  2010 v 15:35  rubrika: Nepřehlédněte

Orrell: Na neviditelnou ruku trhu zapomeňte

David Orrell - Foto: Beatriz Leon

David OrrellFoto: Beatriz Leon

Stále probíhající globální hospodářská krize nabourává víru v mnohé základní poučky a modely, které káže moderní ekonomie. I proto státy namísto neviditelné ruky trhu napříště hodlají v mnohem větší míře sázet na viditelnou a hmatatelnou regulaci. Podle některých expertů nám ale ani to nepomůže vyvarovat se dalších a možná ještě zásadnějších problémů. K tomu, jak tvrdí, je třeba zbavit se závislosti na dominantním neoklasickém mainstreamu, a namísto něj začít vzývat ekonomickou alternativu. Ta přitom nemusí mít nic společného s návratem k centrálnímu plánovaní. Právě naopak.

Současný střední proud je podle těchto hlasů zastaralý a nástup alternativy, která pracuje s nejnovějšími poznatky v oblasti matematiky a ostatních exaktních i sociálních věd by tak znamenal skok kupředu. 

„Představa neviditelné ruky je podle mě určitě zajímavá, protože vzbuzuje pocit, že se ekonomika sama od sebe zastabilizuje. Přitom podívejte se třeba na svoji vlastní ruku. Všechno je přísně kontrolováno a řízeno. Dodávka krve, hladina solí, teplota, to vše je pod kontrolou. V jakémkoli biologickém prostředí je totiž třeba všechno přísně kontrolovat – to je prostě otázka života a smrti. A podobné přirovnání podle mě platí i pro trhy. Ty jsou na jednu stranu bezesporu tou nejlepší cestou, jak řešit mnoho s financemi spojených otázek,“ řekl Rádiu Česko matematik, který se živí vývojem modelů předpovídajících počasí a úspěšnost léků, a autor knihy Ekonomické mýty David Orrell. 

Regulace je ale nezbytná  

Jak doplnil, to ale na tu druhou neznamená, že trhy nemusí být odpovídajícím způsobem regulovány, a to zejména v případě, že se objeví nový finanční produkt: 

„Prostě proto, že názor, že je možné na trh dodat nový nástroj, jako je credit default swap a nebo nějaký druh derivativ, a přitom tím neovlivnit stabilitu trhu, zavání přehnanou důvěrou v onu neviditelnou ruku. Jen se podívejte na ostatní důležité obory, jako je například oblast farmaceutik a nebo sektory pracující s jádrem. Tam také něco nevymyslí, okamžitě to nedají na trh , přitom jen tak v rámci neformálního rozhovoru s regulátorem neřeknou: Nebojte se, ono se nic nestane.“ 

Zákaz nahých prodejů: začne jeden, ostatní se přidají  

A jak Orrell hodnotí současné aktivity některých vlád, například německý zákaz takzvaných nahých krátkých prodejů nebo evropské úvahy o zvláštní dani na finanční transakce? 

„Věci se stále řeší, a vše se tak skutečně může zdát nahodilé; může se zdát, že jde o politikaření. Ale já všechny tyto kroky podporuji. Myslím si, že by měla být uvalena malá daň na finanční transakce. A co se finančních nástrojů, jako jsou nahé krátké prodeje týče, tak skutečně nechápu, čím jsou přínosné. Jistě, v konkrétních situacích může jít o věc užitečnou. Ale to není podstatné. Co by mělo rozhodovat, je otázka možného rizika, které nástroj znamená pro celý systém. Jinými slovy, nejde o to, jak moc subjekty a a b riskují, když si vymění riziko spojené s určitou investicí; jde o to, co to udělá s celým finančním systémem, pokud něco podobného udělá mnoho subjektů. A z tohoto pohledu je jasné, že nástroje, jako jsou právě nahé prodeje, nic dobrého nepřinášejí, a měly by proto být regulovány.“ 

Ať zavedou Tobinovu daň i ostatní 

Podle Orrella je právě dobře, že se Německo nahé prodeje rozhodlo zakázat a snad se připojí i ostatní státy. „Stejné je to i u Tobinovy daně – tedy daně z finančích transakcí. I ta bude účinná jen v případě, že ji uvalí skutečně všichni. A někdo musí začít. I nadále tak platí, že je velmi těžké říci, co se bude dít dále. Já jen doufám, že tyto snahy budou pokračovat,“ dodal matematik. 

HDP ne jako jediný, ale jeden z několika ukazatelů zdraví ekonomiky  

Vlády by tak kromě růstu HDP měly sledovat i další ukazatele, jak tvrdí například i francouzský prezident Sarkozy. 

„Čína, co se HDP týče, roste opravdu závratným tempem. Pokud se ale zaměříte na to, co to vlastně znamená, tak zjistíte, že prostě vyrábějí neuvěřitelné množství věcí, které pak vyvážejí. Platí za to neskutečnou degradací životního prostředí, která se do HDP nijak nepromítne. Navíc bohatství, které z toho plyne, jde do kapes poměrně malé skupiny lidí. Není to tedy tak, že by se díky růstu HDP všichni měli lépe a lépe. Což znamená, že tento způsob vnímání světa je tak trochu pokřivený. A to mimo jiné to potvrzuje další podstatnou věc – a to potřebu nových, lepších ekonomických modelů a ukazatelů. Ty současné byly převážně vyvinuty po druhé světové válce skupinou neoklasických ekonomů. Jejich cílem bylo sledovat, jak se zemi daří budovat zdroje využitené ve válce. A tuto funkci plní. Pokud vám ale jde o to budovat udržitelnou ekonomiku, která má určité prvky sociální spravedlnosti, tak potřebujete věci vnímat a měřit jinak. Potřebujete komplexní pohled, a ne zjednodušený pohled, který se opírá o jedno číslo; potřebujete pohled, který bere v potaz například i degradaci životního prostředí,“ uvedl pro Rádio Česko Orrell. 

Ekonomická teorie formuje skutečnost  

Jak tedy odlišit přínosné novinky od těch nebezpečných? 

„Při pohledu zpět zjistíte, že mnohé problémy skutečně způsobila finanční inovace a nebo nástroje, kterým dala zelenou nedostatečná regulace. A to umožnili regulátoři ovlivnění neoklasickými ekonomickými teoriemi. Věřili totiž, že ekonomika ohlídá sama sebe, a proto že ji klidně můžeme zbavit kontrolních mechanismů. Díky tomu vznikla velmi zajímavá situace: teorie formovala skutečnost. Což byl a je zásadní rozdíl mezi ekonomií a třeba fyzikou. A to je třeba si uvědomit a tomu je třeba se napříště vyvarovat. Berte to tak, že když Newton zformuloval zákon přitažlivosti tak to nebylo tak, že by se tělesa začala chovat podle toho, co napsal. Naopak s ekonomií je to tak, že pokud zformulujete nějakou teorii a přesvědčíte dostatek lidí o tom, že je správná, tak to nakonec skutečnost ovlivní.“ 

Víme, že nic nevíme  

Orrell doplnil, o co je možné se opřít při pokusu o přechod od neoklasické ekonomie k alternativě:
„Pro ekonomii je typické, že vytvořila mnoho vědátorů a nebo lidí, kteří svým způsobem předpovídají budoucnost. Jejich úspěch přitom závisí v podstatě na náhodě. A to se týká i mě, bezpochyby. Pokud bych například řekl, že ekonomika v příštím roce poroste šestiprocentním tempem, tak šance, že se trefím, bude záviset víceméně na náhodě. A právě proto musíme změnit svůj přístup k ekonomii. Musíme si prostě konečně přiznat, že něco nevíme. Že jsme vytvořili systém, který je nestabilní; že nedokážeme říci, co nás čeká. Příčinou problému jsme přitom my – my jsme ten systém takto vytvořili, respektive my jsme vše nechali zajít tak daleko.“ 

Autor:  Roman Chlupatý  (rch), Marián Vojtek  (mvo)
Pořad: Studio Česko  |  Stanice: ČRo Rádio Česko (archivováno)
Čas vysílání: už nevysíláme  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas